ŽIVOTA ČTYŘICETILETÝ BĚH

17 Jul 2009 by admin, Comments Off on ŽIVOTA ČTYŘICETILETÝ BĚH

Narozen: Narozen 30. května 1962 v Kolíně. Prostřední z pěti dětí (tři sestry, bratr). Od roku 1964 do r. 1968 bydlel jsem v Žilině – tam tatínek dostal na umístěnku zaměstnání (přednášel na VŠ). V roce 1968 jsme se přestěhovali do Liberce, na srpnovou invasi si pamatuji moc dobře. V Liberci bylo sedm (nebo devět?) mrtvých. Od roku 1982 žiji v Praze, neb jsem zde studoval a už zůstal.

Školy a zaměstnání: 9. tříd ZDŠ, 1977 SOU lesnické v Hejnicích odkud jsem se po roce dostal na gymnasium ve Frýdlantě v Čechách (na Liberecké mne nevzali, tatínek nesouhlasil s okupací Československa a byl tudíž vyloučen z KSČ). Maturoval jsem v r. 1982 (ruština, čeština, matematika, dějepis). 1982-84 Pedagogická fakulta UK v Praze (Národní škola + výtvarná výchova pro II. stupeň). Vyhozen pro politickou nezpůsobilost. 1985 – 1986 kulisákem a posléze divadelním elévem v Ústředním loutkovém divadle v Praze (nyní divadlo Minor, ale to už stojí jinde, ÚLD zbořili). 1986 -1990 studuji a zlobím na Divadelní fakultě AMU, Praha, obor loutkoherectví. Absolvoval jsem ji úspěšně roku 1991, rok po svých spolužácích, protože jsem kvůli sametověrevolučním aktivitám nestihl státnici a musel jsem si ji rozložit do druhého roku.

Jiné aktivity: R.1987 jsem spoluzakládal studentský časopis Kavárna A.F.F.A. (Art Forum-Forum AMU), jehož redaktoři a spolupracovníci (Yvona Nováková-Kreuzmannová, Jolana Součková, Gabriela Kopecká, Monika Pajerová, Vráťa Šrámek, Marek Bečka, Igor Chaun, Petr Jarchovský, Pavel Žáček, Milan Fefík Podobský, Tomáš Drábek ad.) sehráli významnou roli v přípravě a během převratu 1989. Po vyhlášení stávky spolupředsedou celostátního stávkového výboru VŠ (druhým předsedou byl Šimon Pánek – měli jsme to pěkně rozdělené). Po převratu jsem Kavárnu A.F.F.A. transformoval do “revue pro kulturu a hledání souvislostí”, ale to už se redakce totálně obměnila – spolužáci se rozprchli po svých profesích. Časopisu jsem šéfredaktoroval až do jeho zániku v roce 1999. Ale třeba ho zase obnovím, co já vím. Zašel na úsporné balíčky ministerstva kultury.

1990-91 vládním zmocněncem pro “zestátnění” majetku ÚV SSM (nejdříve pod Úřadem vlády ČSFR, pak pod Ministerstvem financí ČR). Nechal jsem toho – zjistil jsem záhy, že nikdo o vrácení svazáckého majetku v podstatě zájem nemá. To byly jen takové řeči.

V letech 1992-3 jsem šéfredaktoroval časopis Obecní noviny, který dosud nepravidelně vydává Sdružení občanů a přátel Malé Strany a Hradčan. 1997-8 jsem byl předsedou tohoto sdružení – zabývá se životem, strastmi i radostmi občanů, úbytkem bydlení, dopravou, životním prostředím, ale i kulturou, pořádá plesy, bály, dětské akce…

1993-1996 šéfem weekendové přílohy Českého deníku (posléze týdeníku). Noviny zahynuly na nedostatek inserce. Psaly kriticky o Klausově ODS v době, kdy se to ještě nenosilo a podnikatelé-inserenti postupně vycítili, že s velkým šéfem není radno si to rozházet. Český deník vydával pan Kudláček, majitel Annonce. Nezažil jsme svobodnější deník.

Kdyby to někoho zajímalo – měl jsem tam na starosti vedle přílohy kulturu, ochranu památek a životní prostředí. A psal jsem třeba o průšvihu se Šlechtovkou, nebo o světové ostudě jménem Císařský mlýn. Rád jsem psával sloupky, glosy, malá zamyšlení. A pral se o druhý a třetí odboj, ale stejně to nebylo nic platné. Než dočkali se ti borci slušných důchodů, vymřeli. Tak chová se vlast ke svým hrdinům, co dokázali si i v bolševických lágrech uchovat rovnou páteř. Také tradice.

1999-2000 správcem malostranského domu, v němž jsem bydlel. Snažil jsem se jej dostat z havarijního stavu, do kterého spadl po 40 letech péče komunistů (za tu dobu jej dvakrát určili k odstřelu a neprovedli to jen proto, že má Pán Bůh Malou Stranu rád).

Roku 2001 zahradním dělníkem na Petříně. Mezitím jsem se s různými přestávkami a peripetiemi snažil pracovat na knize o dění před listopadem 1989 – se zaměřením na vysoké školy v Praze. Kdyby bývala nepřišla potopa, možná bych to i dopsal, ale stejně byste si to nemohli přečíst – Paseka to odmítla a já už nějak nemám sílu obcházet další. Bude to v šuplíku a sám se tím budu kochat.

Zastupitel: 1998-2002 zastupitelem MČ Praha I, nezávislý, za výše uvedené malostranské sdružení (kandidátka IPO). Tu práci mám hodně rád, i když to je někdy dost vyčerpávající, ve chvílích volna a v podstatě zadarmo – člověk v oposici toho moc nezmůže, ale přeci! Tak jsem třeba pomohl prosadit 5 stromů na různých místech Malé Strany a Starého Města, a tam, co jsou ty stromy, už nemůže stát auto a lze si tam dokonce sednout na lavičku a přečíst si noviny, nebo poklábosit se sousedkou. Nebo jsem po jedenapůlletém úsilí vybojoval stojky na kola před úřadem ve Vodičkově ulici a na Malostranském náměstí.

Prosadil jsem dvojnásobek peněz na kulturu, grant na podporu občanské společnosti a naposledy grant na záchranu drobné architektury a architektonických prvků. Budete-li mít nějaký slušný projekt a bydlíte-li na Praze I, dostanete z nich třeba nějaké peníze.

Zlobil jsem také pana Bürgermeistera a jeho malou pražskou ODS, ale to je na jiné vyprávění.

Kandiduji znova. Do Senátu, i do zastupitelstva MČ Prahy I.

Co mám rád: Píšu poesii. Ta starší měla vyjít na podzim 1989, ale jelikož jsme spáchali převrat, nevyšla. Tu novější, ještě za časů Kavárny, čítávali přátelé v Rubínu a jiných klubech a já byl spokojen. Lidé poslouchali. A vypadalo, že se nenudí.

Mám rád hory, vyrůstal jsem tam. Mám rád skály, lezl jsem kdysi i dost těžké cesty. Ještě donedávna jsem sníval o tom, že se do skal vrátím, ale už vím, že je to jen šalba a klam. Je mi čtyřicet, kouřím a žiju nezdravým městským životem. Kdepak bych vylezl Zvon nebo Sokolí věž!

Mám rád koně. A ovce. Chci být dobrým pastýřem.

A vodu. Čistou, zurčivou.

Miloval jsem kdysi tajuplná Černá jezírka Jizerských hor. Kde je jim konec!

Mám rád klasickou literaturu, Tolstého, Dostojevského, vůbec ruské klasiky. Z české literatury Čapka, Březinu, něco z Demla, Reynka – básníka, ale zejména grafika!

Výtvarné umění mám hodně rád, ale jen to do r. 1945. To dál už je jen zmatek a rozmělnění.

Hraju na housle, ale bídně. Mám rád hudbu, ale tak do doby Martinů, něco z Ebena. Z té populární písničkáře, jsou u nás úžasní zpívající básníci. Počínaje Krylem a konče…, co já vím. Dosaďte si sami. Folk mám rád.

A také církevní hudbu. A zpívám. V hospodě, při víně na Moravě, je-li hezký podvečer a teplo. Ale to jsou lidovky. Církevní skladby jsem zpívával ve sboru u sv. Ducha, později jsem přesídlil ke Křížovníkům u Karlova mostu. Jsem tenor, jen tak naokraj.

A také věřící člověk. Zapsán v Československé církvi husitské. Bylť Hus rebelem. Jak bych mohl být v církvi jiné!

(Skoro) deset let ženat, žena Petra, Hanačka vyrůstající v Mikulově (absolventka UMPRUM Praha, atelier keramiky), dvě holčičky – Dorotka (8), Juditka (6), chrtice Avryl, kocour Bárnýš a ptáci Artuš a Žofie. Máme se rádi. Jsem rád, že je mám.

To jsem já.

Chcete-li se mne na něco zeptat, napište na: mail@martinmejstrik.cz. Bude-li to mít hlavu a patu a budu-li stíhat, rád Vám odepíšu.

Hezké dny, hezký podzim a třeba zase někdy.

Martin Mejstřík

V Praze dne 17. října 2002

P.S.
Aha. Ještě k té češtině. Jestli někoho zlobí, že píšu televise namísto televize, president namísto prezident, diskuse namísto diskuze a iluse namísto iluze? Jsem vlastně už stará škola. Neuznávám nový pravopis. Nelíbí se mi taková čeština. Už vůbec se mi nelíbí Česko! Přečtěte si takového Čapka. Bože, to je jazyk!

A ta s a z k tomu patří.

Ještě jednou dobré dny přeji!

Recent Posts

Archives