Stenozáznam z vystoupení na 7. veřejném slyšení Senátu konaném dne 11.5.2004 na téma“Česko“

22 Sep 2001 by admin, Comments Off on Stenozáznam z vystoupení na 7. veřejném slyšení Senátu konaném dne 11.5.2004 na téma“Česko“

Senátor Martin Mejstřík: Dobrý podvečer, vážení hosté, pane předsedající, omlouvám se, že jsem tady s vámi nebyl celý půlden, protože jsme měli jednání klubu, ze kterého jsem se nemohl vyreklamovat. Nechci vás dlouho zdržovat, nicméně jsem zde mezi tolika odborníky  možná dnešního dne jako jediný laik. Nejsem jazykovědec ani geograf, dokonce ani podnikatel, takže jsem oním běžným uživatelem, který na jednoslovný název Česko naráží a který, přiznám se hned v úvodu, s ním velmi hrubě nesouhlasí. Dovolte mi jenom pár poznámek, které pro vás nebudou mít jiný význam než ten, že z tohoto fóra uslyšíte jiný názor než jste vyslechli v průběhu několika hodin. Omlouvám se za to, pokud budu opakovat něco, co zde už zaznělo.
Začnu citací, která nebude dlouhá, a to z webových stránek Ústavu pro jazyk český. Slyšel jsem, že zde padlo jméno pana Františka Trávníčka. Cituji: „Bouřlivou diskusi k názvu Česko otevřel jazykovědec František Trávníček už v roce 1938. Trvala s přestávkami až do konce 20. století za hojné účasti nejen jazykovědců, ale i novinářů, spisovatelů a mnoha význačných osobností veřejného života. Přinesla rozmanité argumenty, názory, postoje i emoce pro i proti názvu. Je to přirozené, protože jazyk nejsou jen slova a jejich tvary, ale také postoje lidí k nim. Jazyk nežije mimo lidi, ale v nich, a to, jak slovo prožívají, se ukazuje jako důležité. Situace po roce 2000 se jeví už poněkud klidnější. Emotivně laděné dopisy a telefonáty do jazykové poradny přicházejí jen ojediněle, snad i proto, že jsme se opakovaně snažili vysvětlovat, že neexistuje žádné rozhodnutí Ústavu pro jazyk český, které by ukládalo komukoliv povinnost akceptovat název Česko.“
Tady bych citaci ukončil. To je první věc, za kterou jsem se před vámi chtěl přimluvit. Mimo jiné na to upozorňoval pan ing. Mikeš. Je to jistý psychologický aspekt, který jazyk má, a který, aniž si to možná uvědomujete, na běžné uživatele má velký dopad. Chtěl bych upozornit na to, že Česká republika prochází už 15. rokem dramatickým vývojem. A obávám se, že název, který se snažíte zavést, má opravdu velmi zásadní psychologický dopad na určitou vrstvu obyvatelstva. A musím říci, že negativní. Chtěl jsem vás proto poprosit o jistou opatrnost a snad i zvolnění tempa v této věci.
Nyní několik osobních poznámek. Důvody, které údajně vedou k zavedení jednoslovného názvu, vidím jako umělé, akademické. Vy je možná jako odborníci cítíte velmi nutkavě, jako nutně řešitelné, ale já jako uživatel je tak necítím. Jsem ročník 1962, pro mě bylo Československo jasné, to znamená, že Čechy rovnají se Čechy, Morava a Slezsko, Slovensko jako Slovensko. Nikdy jsem necítil potřebu, abych Čechy, Moravu a Slezsko rozlišoval jinak, než když to bylo potřeba, jestliže jsem jel například z Bratislavy do Čech a skončil jsem třeba v Brně. Vidím to tudíž opravdu jako akademický problém.
Česko jako jednoslovný název pro Čechy, Moravu a Slezsko cítíte vy, ale já, obávám se, že nejen já, to cítím jinak. Byla zde uvedena Velká Británie, přečetl jsem si Saudi Arabia, států, které mají víceslovný název, je přehršle. Předposlední řečnice přede mnou řekla, že je to spíše o obsahu tohoto názvu. Navíc, i když se snažíme zavést jednoslovný název pro Českou republiku, slyšel jsem zde jednoho z předřečníků, že hovořil o české hokejové reprezentaci. Jak jinak skloňovat Česko než česká? A opět jsme u tohoto problému: je to moravská i slezská reprezentace, takže Moravané a Slezané opět přijdou zkrátka, Česko nás z toho nevyvede.
Teď budu hovořit o těch, kteří plédují za jednoslovný název a podnikají, že je dvouslovný název  samozřejmě pro ně komplikací, protože je zde například problém grafický. Také jsme to tady viděli. Česko je samozřejmě graficky lépe ztvárnitelné, ale v tom nevidím důvod, proč bychom tomu měli podléhat a měnit název republiky, opakuji ukvapeně a násilně. Když se s tím pan doktor Železný smíří a donutíme ho používat název Česká republika, on si s tím coby podnikatel poradí. Omlouvám se zato, že jsem si ho vzal jako příklad. Emotivní a citové důvody. Česko opravdu zní někomu jako umělý novotvar, neorganický, nepřirozený, pejorativní. Uvedu příklad pro ty, kteří jsou z Moravy. Vytvořme z Moravy Moravsko. Myslím, že by se vzbouřili.
Poslední poznámka. Můžeme vymyslet jakýkoliv název – Českomoravsko nebo Řípsko nebo Chytrákov – když to budeme lidem natloukat do hlavy z televize a z médií dlouhodobě, tak na to přistoupí. V tom to přece není. Lidé se musí s tím názorem ztotožnit, a proto já bych byl rád, aby tato diskuse byla brána jako začátek nějaké debaty velmi seriozní, ale ne abychom direktivně se dneska snažili něco nařídit, což – jak jsem pochopil – asi v té deklaraci je nachystáno. Takže vrátím se na začátek: neexistuje žádné rozhodnutí Ústavu pro jazyk český, které by ukládalo komukoliv povinnost akceptovat název Česko. S tím se ti, kteří protestují, spokojí a jsou rádi, a protože strom života je zelený, tak my si na to časem třeba zvykneme. Jenom nám to nesmíte nařizovat.
Děkuji.

Recent Posts

Archives