Občanský institut – konference Rodinná politika a agenda rovnosti žen a mužů – Praha, 29. VI. 2007

25 Jul 2002 by admin, Comments Off on Občanský institut – konference Rodinná politika a agenda rovnosti žen a mužů – Praha, 29. VI. 2007

Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem,
stvořil ho, aby byl obrazem Božím.
Jako muže a ženu je stvořil.

První kniha Mojžížova, Genesis

Ne, nebudu zde mít přednášku na thema theologie a rovné příležitosti. Ale dovolte mi pár poznámek na úvod této konference.

Až do počátku 20. století byl model rodiny a „agenda role mužů a žen“ v ní jasný – a vycházel zajisté z tradičního křesťanského – a dokonce z předkřesťanského – pohledu na svět. Život je dar Boží, rodina je požehnáním, děti pokladem a nadějí v lepší příští.

Muž je hlavou rodiny, ten, kdo jí vede všemi zmatky pozemského žití, muž je živitelem, na němž jeho žena, jejich děti existenčně závisí, muž je bojovník, ochráncem rodiny před vnějším nebezpečím.
Žena ochranitelkou rodinného krbu, rodičkou a vychovatelkou dětí, tou, kdo stojí za svým mužem v dobrém i zlém.
Postupně převzal muž roli za řízení chodu nejen rodiny, ale i obce, státu. Ženě zůstala „pouze“ role matky, pečovatelky, ochranitelky a vychovatelky dětí.

O tom, proč tomu tak bylo zde možná pohovoří jiní a zasvěcenější. Jisté však je, že plus minus od nástupu industriální revoluce se tento model začal drolit a od počátku minulého století začíná být vše jinak. Proces rozvolňovaní modelu klasické rodiny a hledání konceptu nového akceleroval a není ukončen dodnes. Domnívám se, že ještě nějakých pár desítek, možná stovek let, nový model rodiny hledat budeme.

Proč tomu tak je?

1)     Možná proto, že Bůh při stvoření světa neřekl: „Muži, tvořím tě jako obraz svůj – ženo, tvořím tě jako obraz dobytčí.“
Možná proto, že Bůh řekl – „Stvořil ho (člověka), aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“
Možná ten důvod je ten, že se křesťanství (ale i jiná náboženství) v pohledu na postavení muže a ženy v rodině a ve společnosti celá staletí, ba tisíciletí, mýlilo.
2)     Důvodem změn a našeho hledání bude bezesporu vzrůstající sekularisace společnosti.
3)     Důvodem bude ekonomická emancipace žen.
4)     Důvodem bude stále sílící intervence státu, který více a více přebírá role, které míval v rodině výhradně muž (a nebo i žena).
5)     Důvodem bude celková emancipace žen – jejich postupné zrovnoprávňování s muži. Právo účasti na rozhodování ve veřejném životě, právo na vzdělání, právo na výkon profese, právo na stejné ohodnocení atd., ale i právo na jinou dělbu „práce“ v rodině, než jakou předpokládal onen tradiční, staletími „vyzkoušený“ model.

Na závěr mi dovolte tři stručné poznámky k předcházejícímu, na něž, domnívám se, by se tato konference měla pokusit nalézt odpověď. Hledání „Nového člověka“, nového pohledu na roli mužů a žen v rodině a ve společnosti s sebou nese bezpočet dříve netušených problémů, úskalí a – tomu se nevyhneme – i omylů.

1) Je snad v přirozenosti státu, alespoň zde v Evropě, že se neustále snaží ve větší a větší míře rozhodovat za nás. Že pod zástěrkou pomoci, zbavuje nás zodpovědnosti a postupně, nepozorovaně, i svobody.

2) Vyvázání se z „okovů“ víry, z okovů křesťanské morálky, může snad leckomu připadat jako konečné osvobození „Nového člověka“ od staré veteše. Problém je, že žádná svoboda není bez hranic. Zahodíme-li křesťanskou morálku, zbyde nám ještě nějaká?

3) Je nesporné, že úsilí o emancipaci žen je správná věc. Musíme mít však na vědomí, že hledáme nový model a kolečka nám budou nějakou dobu ještě pořádně skřípat. Emancipace nepřináší jen radost, ale velmi často i neporozumění a slzy. Valná většina mužů si totiž s nově získávanou rolí žen ve společnosti a v rodině neví rady. Nedivme se. Bylo již řečeno, že končí model, který „bez problémů“ běžel staletí, tisíciletí.

Ale ono to platí i obráceně – mnohdy si s nově vydobytým prostorem nedokáže poradit ani žena. Nejsem sociolog, ale silná míra rozvodovosti v Evropě a Severní Americe má jistě kořeny i zde. A nejsem si zcela jist, že žena – samoživotelka, je tím nejlepším rodinným modelem.

A úplně na závěr trochu optimismu, snad i idealismu: Na začátku jsem citoval Knihu Genesis. Bůh stvořil člověka. Jako muže a ženu JE stvořil. Jinými slovy – muž a žena jsou rozdílní a nikdy nikdo rozdíly mezi nimi nesmaže. Ale teprve složením oněch dvou rozdílných dílů, které ovšem do sebe při dobré vůli pasují – tedy muže + ženy, dáme dohromady Člověka. Zda nového, či starého je úplně jedno. Prostě Člověka.

Děkuji za pozornost.

Recent Posts

Archives