8 Apr
2014

Stenozáznamy vystoupení z jednání Senátu k Zákonu o vnitrozemské plavbě 29.1.2004

 

 

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, už jsem myslel, že si odpustíme rozpravu. Všichni víme, že nejspornější věcí v tomto zákoně je návrh, který se dostal jako pozměňovací návrh v PS, tzn. návrh pana poslance Schlinga, týkající se zejména dvou jezů na dolním Labi. Takže mi dovolte jakýsi vstupní zahřívací příspěvek na toto thema.
Stavba, o kterou se jedná… Její investice se odhadují mezi 4 – 10 mld. Kč, přičemž nikdo zatím nezdůvodnil, nezdokladoval, proč bychom vlastně tyto jezy měli stavět. Smysluplnost těchto jezů není doložena, naopak nezávislé odborné posudky shodně tvrdí, že jejich stavba se po ekonomické stránce nevyplatí. Po Labi se dopravuje jen zlomek, ani ne 0,5 % našeho zboží, navíc po březích vede železnice, jejíž kapacita se nadále zvyšuje a bude zvyšovat. A navrch – stejným směrem stavíme, nebo jsme rozhodli postavit, dálnici.
To znamená, že potřebnost vodní cesty se vzhledem k tomu, co jsem řekl, k té železnici, dálnici,  určitě nebude zvyšovat.
Jezy nezachrání ani rejdaře. Statistika ukazuje, že množství jimi přepravovaného zboží trvale klesá, a to nezávisle na počtu splavných dní. Více než stav vody ho totiž ovlivňuje klesající zájem zákazníků. Jako jinde v Evropě i u nás dávají přednost právě železnici. Navíc podmínky na některých úsecích německého Labe jsou horší než u nás. Nemá tedy smysl mluvit o 40 km od Střekova ke státní hranici, ale o 340 km až po Magdeburg. Německá vláda, a k tomu se jistě ještě dostaneme, práce na splavnění Labe zastavila.
Labe v sousedním Sasku, a to je další důvod, proč tyto jezy nemá smysl u nás stavět, patří do celoevropské soustavy chráněných území Natura 2000. Evropská komise po nás vyžaduje totéž na české straně, tedy abychom i my zahrnuli úsek dolního Labe do této evropské soustavy chráněných území.
I přesto, že jsem zde hovořil o dramatickém propadu poptávky po lodní dopravě, existují pro rejdaře alternativní řešení. Podle některých expertů by jejich požadavky rejdařů zlepšení o 10 – 15 cm. Znamenalo by to daleko menší zásahy do koryta řeky. Místy by se muselo Labe probagrovat, na některých úsecích vybudovat hráze nebo stávající hráze posunout. Cena takových úprav by byla v řádu desítek milionů, ale ne v miliardách.
I kdyby Němci nakonec zvedli hladinu, o čemž lze vzhledem k požadavkům Evropské komise pochybovat, stačilo by u nás vybudovat několik říčních prahů a náklady by opět dosáhly pouhé desetiny ceny zmiňovaných jezů.
Takže veškeré argumenty pro, které já shledávám, jsou tyto: Jde o poměrně malou skupinu zainteresovaných osob, osobností. Na severu tento záměr prosazují zejména sociální demokraté. Bohužel se k nim připojil současný pan ministr dopravy Šimonovský.
Faktem je a tzv. argumentem pro, že takováto státní zakázka je dárkem z nebe pro stavební firmy. Staví-li se někde hráze, jezy za miliardy korun, pár milionů se někde lehce rozpustí. Veřejně se již hovoří o konkrétní firmě, která by měla zakázku převzít. Tato firma se jmenuje Hochtief a vznikla, v této souvislosti to jistě není bez zajímavosti, z někdejších vodních staveb Temelín. Její tisková mluvčí uvedla v tisku: „Sledujeme ten projekt, ano, až bude vyhlášena soutěž, rozhodně do ní chceme vstoupit, protože jsme specialisti na tyto stavby. Nevím, kdo by nás mohl v soutěži ohrozit.“
Vážené dámy, vážení pánové, bobři to jistě nebudou, kdo by ohrozil tuto firmu.To můžeme udělat jenom my svým dnešním rozhodnutím. Děkuji za pozornost.

* * *

        Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, domnívám se, že to nejdůležitější řekl napoprvé pan předseda Senátu Petr Pithart, naposledy pan senátor Vladimír Železný.
Nicméně, protože debata byla rozsáhlá, dovolte mi několik poznámek k ní. Pan senátor Kubera již poněkolikáté dnes, a nejenom dnes, použil příměr o ekologičnosti a ekonomičnosti větrných elektráren: „Nechť provozovatelé elektráren dokáží, že se uživí bez dotací!“ Ale vždyť jde přeci o věc obnovitelných, neobnovitelných zdrojů. V tom je ekologičnost a v tom je smysl těch dotací.
Dále několikrát zazněl příměr s Krčínem a  rybníkářskou soustavou v jižních Čechách. Proboha nežijeme v 15. století, jsme ve století 21., a podle toho také naše příroda vypadá. Podle toho vypadá Země i země – protože za ta století vzala příroda natolik za své, že opravdu můžeme mít oprávněné obavy o budoucnost ne jen naší země, ale zeměkoule jako takové. Domnívám se, že proto musíme být se všemi zásadními zásahy do přírody, do životního prostředí, velmi obezřetní.
Příroda je mocná čarodějka, řekl pan senátor Kubera. Ano, samozřejmě, že je velkou čarodějkou. Ale do jaké míry ji můžeme zkoušet a pokoušet, jak dlouho to s námi ještě vydrží?
Dále řekl pan senátor Kubera: „Jezy stát budou, ať se nám to líbí nebo ne.“ To jako kdybych slyšel ÚV KSČ před několika lety. „Dělejte si, co chcete, bude po našem!“ Proč tady jsme, pane senátore Kubero? – ptám se prostřednictvím pana předsedajícího.
Chtěl jsem vás jenom upozornit – je to velmi volná souvislost, nicméně s tím výrokem pana senátora Kubery ne neodpostatněná: Ročně mizí celosvětově 14 živočišných a rostlinných druhů. Domnívám se, že dosah tohoto faktu nedokáže dohlédnout nikdo z nás, a ani pan senátor, kterého zde již poněkolikáté cituji, ne.
Potom pan senátor Pelc. Jenom dvě poznámky. Přečetl zde stanovisko severočeských obcí, které uvedl slovy „stanovisko obcí, kterých se to pouze týká“. My zde jednáme o 40, „pouhých 40“, kilometrech Labského kaňonu, jehož význam ale přesahuje právě ten lokální význam, který se dotýká obcí. Jinak bychom se tady o to nehádali. Proto tam jsou vyhlášeny dvě přírodní reservace, a proto Ministerstvo životního prostředí počítá, že budou zahrnuty do evropského systému ochrany Natura 2000.
A poslední věc, ještě se vrátím k argumentům pana senátora Kubery – nedokáže-li Česká plavba, a. s. provozovat lodní dopravu bez jezů, tak ať ji neprovozuje! Budou zde jiní, kteří to dokáží i bez státní dotace deseti miliard, které tam do toho někteří chtějí investovat.
Dovolte ještě pár krátkých poznámek. Katedra práva životního prostředí Právnické fakulty University Karlovy vydala stanovisko a já přečtu jenom první bod z pěti: „Bezprecedentním způsobem Schlingův návrh zasahuje mocí zákonodárnou do pravomoci moci výkonné. Popírá se tak klasická dělba moci ve státě a porušuje ústavní pořádek České republiky. Bude-li novela přijata, je vysoce pravděpodobné, že bude předložena Ústavnímu soudu České republiky s návrhem na zrušení.“

Já obdivuji pana ministra, že se staví za takovýto návrh.

The Czech Republic has a great and varied history that we are all very proud of; many of us enjoy playing casino games at http://www.aussiecasinoman.com.

Protože si nejsem jist, jestli všichni jste obeznámeni se všemi informacemi – Parlamentní institut vydal své stanovisko. Čtu jenom kratičký závěr: „Pozměňovací návrh poslance Schlinga má ve svém důsledku charakter obecné výjimky z režimu ochrany zvláště chráněných území stanovených zákonem č. 114, tím se dostává do rozporu s Bernskou úmluvou i oběmi citovanými směrnicemi Evropských společenství, které umožňují udělovat výjimky v jednotlivých případech ad hoc. Nesplňuje dále přísné podmínky pro stanovení výjimky v souladu s těmito právními předpisy. Je třeba rovněž upozornit na skutečnost, že po vstupu České republiky do Evropské unie hrozí České republice v případě nedostatečné implementace směrnice dozorčí žaloba Komise u Evropského soudního dvora.“
„U žádné z kandidátských zemí jsem se nesetkala s takovou arogancí k evropským pravidlům ochrany přírody, jako u vás. Ale pokud budou vaše zákony v rozporu s evropskými, najdeme způsob jak to dát důrazně najevo.“ Citace evropské komisařky pro životní prostředí Margot Wallstromové.
O ekonomičnosti již zde byla řeč, jenom bych vás chtěl upozornit, že v Dopravní ročence České republiky se konstatuje, že vodní nákladní doprava tvoří asi 0,3 % z veškeré nákladní dopravy České republiky.
Zpráva nezávislého kontrolního úřadu. Cituji tři věty: „Investiční risika nachází NKÚ především ve faktu, že předpokládané zvyšování nákladů a prodloužení doby realisace snížilo společensko-ekonomickou návratnost na minimum. Dle výpočtů NKÚ klesl aktualisovaný index návratnosti IRR na nulovou hodnotu.“
Jiná citace jiných odborníků: „Investice by se vyplatila pouze v případě, pokud by po Labi plula loď každých sedm minut…“
K zásahům či nezásahům do cenných biotypů: V případě plavebního stupně v Malém Brezně se jedná o zábor cca 13 hektarů, což je 26 fotbalových hřišť. To vám jen říkám pro názornost, abyste věděli, o co jde. V tom druhém případě je to osm fotbalových hřišť.
Padaly zde argumenty o tom, že Němci již prohrabují, takže citace z koaliční smlouvy Spolkové republiky: „Na Dunaji mezi Straubingem a Vilsofenem bude splavnost zlepšována bez výstavby dalších přehradních stupňů. Přehradní stupně na Saale nebudou stavěny. Stavební opatření, a ve svých důsledcích s nimi srovnatelná údržbová opatření na Labi, nebudou uskutečňována.
Dále splavnost na německém úseku dělá v průměru, počítáno jako průměr v období let 1971 až 2000, při ponoru pod hranici 140 cm 89 dní v roce.
Závěrem mně, vážené dámy a pánové, dovolte připomenout, protože zde již padl dotaz, zda jsme všichni viděli, o jaké území jde, o jaké území jde.
Podotýkám, že se to netýká jenom Labe, byť budu hovořit o Labi. Týká se to i toho úseku Moravy, o kterém hovořila paní senátorka Seitlová. Jde mi o smysl toho, co zde brání ti tzv. ekoteroristé, přiznám se, v tomto případě nejspíše presentovaní mnou: Většina z nás má Labe stále spojeno se známým sloganem „Labe stoka Evropy“. Ten platil ještě začátkem 90. let dvacátého století. Avšak během několika málo let došlo k výraznému zlepšení čistoty labské vody, především díky postupnému zprovozňování čistíren odpadních vod. I v tomto směru můžeme očekávat další pokrok.
Čistější voda pochopitelně znamená více života. Na Labe se překvapivě rychle vrátili živočichové a rostliny citlivé na čistotu vody. Příklad, uvedu jiný, než zde padal. Je jím například měkkýš Velevrub Malířský, který patří mezi kriticky ohrožené druhy.
Klíčovým faktorem pro fantastickou pestrost živé přírody dolního Labe je vysoká úrodnost říčních ekosystémů. U řeky roste vše jako z vody. A nepropustnost břehových porostů skýtá možnost ideálního úkrytu. Bohatství potravní nabídky láká ve srovnání s jinými ekosystémy velké množství živočichů. Řada z nich pak sama představuje potravu pro jiné. Bohatý výskyt kořisti…

Místopředseda Senátu Ladislav Svoboda: Pane senátore, k projednávané věci, nabádám vás.

Senátor Martin Mejstřík: Já jenom seznamuji vážené senátory, senátorky s tím, o jakém území máme rozhodnout. Takže…

Do původní podoby, jak vypadalo Labe před příchodem člověka, v jakém byla v 19. století, se příroda dolního Labe pochopitelně nikdy nevrátí. I na dolním Labi byly provedeny nevratné zásahy. Dělo se tak zejména kvůli lodní dopravě. Tok Labe byl napřimován, ze dna byly vyrvány skály, větší balvany, koryto bylo a je prohrabováno. Nicméně hůře dopadla příroda Labe na drtivé většině středního toku. Zde byly provedeny tvrdé úpravy, původně meandrující řeka byla kvůli lodní dopravě výrazně zkrácena. Od Pardubic po Ústí nad Labem bylo vystavěno více než 20 zdymadel. Zdutí vodní hladiny sahá vždy až k výše položenému jezu, takže se tento 170 kilometrů dlouhý úsek Labe změnil v pomalu tekoucí řeku s téměř stojatou vodou. Říká se tomu kanalisovaná řeka.
Naše přírodní bohatství je stejně jako kulturní památky, vzdělanost národa nebo zdravotní stav populace bezesporu nedílnou součástí našeho národního bohatství. Zvyšovat výrobu za cenu snížení přírodního bohatství je krajně nedomyšlené.  Připustíme-li to, budeme se muset započítat mezi nekulturní národy…
Vidím, že nemáte trpělivost, abych vám vykreslil, o jak krásné území jde… Doporučím Vám proto raději jeho návštěvu…
Závěrem snad jenom tolik. Tlak a lobbování, které zde cítíme, sílí, protože se blíží vstup do Evropské unie. Současně s ním by i u nás měla být vyhlášena evropská síť chráněných území Natura 2000 tak, jak jsem o tom hovořil. Nehledejme za těmito tlaky nic jiného. Jde jenom o to, jak pouze velmi malé skupině zainteresovaných osob přihrát velmi dobré kšefty. Kdybychom propočítali kolik by stálo jedno pracovní místo, v tomto ohledu samozřejmě nikdo ze zainteresovaných neřekl přesné údaje…, tedy, kdybychom zachránili takových 3000 pracovních míst, tak nás jedno bude stát kolem 2 milionů korun. Dejme prosím ty miliony  těmto lidem a neničme si přírodu!
Poslední poznámka, vážení přátelé… Týká se těch, kteří věří, že zem, kterou obýváme, nám byla pouze svěřena do péče. Jsou dávno pryč ty doby, kdy jsme museli s přírodou zápasit a dobývat ji a dokazovat si, jak jsme silní. Nyní jsme ve fasi, kdy jsme zvítězili a je na nás, abychom ji chránili a pečovali o ni jako dobří hospodáři.

Není pravdou, že člověk je ohroženým druhem, je to právě naopak.

* * *

HLASOVÁNÍ č. 119 – Pozměňovací návrh senátorky J. Seitlové (problém projektu Labe-Odra-Dunaj, pozměňovací návrh omezoval splavnění Moravy vpodstatě jen na Baťův kanál)

HLASOVÁNÍ č. 121 – Pozměňovací návrh Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí (řešil stejný problém jako sen. Seitlová + požadoval vypustit celý Schlingův návrh)

HLASOVÁNÍ č. 122 – Pozměňovací návrh Výboru pro evropskou integraci (tzv. Skalického návrh – požadoval vypustit 2. větu ze Schlingova znění. Zachovával tedy platnost Zák.č.114/1992 o ochraně přírody. 1. větu ovšem tento návrh ponechával – s ní v zákoně zůstala i deklarace „veřejného zájmu“  ve výstavbě jezů)

HLASOVÁNÍ č.123 – Pozměňovací návrh senátora V. Schovánka,123 (řešil deklaraci o „důležité vodní cestě“ na Vltavě – problém regulace pohybu rychlých motorových člunů a skůtrů v rekreačních částech řeky. S výhledem do budoucna omezoval i sny některých visionářů o případném splavnění celého vltavského toku loděmi s velkou tonáží)

HLASOVÁNÍ č.124 – Závěrečné hlasování o zákonu ve znění Skalického návrhu

8 Apr
2014

Stenozáznamy z vystoupení na jednání Senátu k Zákonu o nelékařských povolání 28.1.2004

My faith is a major part of what I ‘m doing, and I’m proud of it. If you want to meet others like me, you can enjoy casino games at bästanätcasino.se.

Senátor Martin Mejstřík: Pane předsedající, paní ministryně, vážené dámy, pánové. Budu velmi stručný. Chtěl jsem jenom zareagovat na přednes paní kolegyně Gajdůškové. O lecčems hovořil již pan doktor Tejnora. Můžeme tisíckrát souhlasit s názory lékařů o tom, že porody v nemocnicích zaručují nejvyšší možnou bezpečnost maminkám i rodícím se dětem, ale dobro nemůžeme nařídit.
Žijeme ve svobodné zemi a svoboda znamená možnost volby. Proto se velmi přimlouvám za to, abychom návrh zákona propustili do podrobné rozpravy, protože jsou připraveny návrhy, pomocí kterých by bylo možné řešit právě možnost alternativních porodů, k nimž snad jenom tolik: Jestliže svoboda znamená možnost volby, pak tato svoboda s sebou nese i zodpovědnost. Domnívám se, že tu bychom měli přesunout a umožnit i právě porodním asistentkám a maminkám. Bude to v konečné fasi jejich rozhodnutí i jejich případné risiko. Děkuji za pozornost.

Senátorka Jaroslava Moserová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, paní ministryně, kolegyně a kolegové, chci přednést pozměňovací návrh, který jsem již avisovala. Vypracovala ho kolegyně Roithová a já jsem se k němu připojila.
Pozměňovací návrh k návrhu zákona o podmínkách získávání uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu všech činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče atd.
V části 1, § 6, odst. 3 upravit takto: nyní následuje výčet činností odpovídající evropské směrnici. K tomu chci dodat toto.
Bylo řečeno, že evropská směrnice je stará, ano, obě směrnice jsou z roku 1980 a jak se zdá vyhovují, nedoznaly od té doby změny.
Za výkon povolání porodní asistentky se považuje poskytování zdravotní péče porodní asistentky bez odborného dohledu a indikace lékaře spočívající
a)     v poskytování informací a rad v oblasti plánovaného rodičovství,
b)     v diagnostikování těhotenství, sledování žen s fysiologickým těhotenstvím, provádění vyšetření nezbytných ke sledování průběhu fysiologického těhotenství. Nyní si v materiálech, které vám byly rozdány, škrtněte – ocitlo se to tam omylem – u risikových těhotenství „předpisování nebo doporučení vyšetření nezbytných pro diagnosu risikového těhotenství“,
c)      ve zpracování a poskytování programu přípravy na rodičovství budoucích rodičů, zajišťování komplexní přípravy na porod a poskytování rad v oblasti hygieny a výživy,
d)     v přípravě rodiče k porodu, v péči o ně ve všech dobách porodních a vedení fysiologických porodů včetně případného nástřihu hráze, v naléhavých případech i ve vedení porodu koncem pánevním,
e)     ve sledování stavu plodu v děloze všemi vhodnými klinickými a technickými prostředky,
f)      v rozpoznávání u matky plodu nebo novorozence anomálií, které vyžadují zásah lékaře a pomoci lékaři v případě jeho zásahu. Při nepřítomnosti lékaře v provádění neodkladných opatření včetně vyjmutí placenty a případného následného ručního vyšetření dělohy,
g)     to je ten problematický bod, ale je obsažen ve směrnici: ve vyšetřování novorozence a péči o něj a provádění veškerých kroků, které se jeví nezbytné, včetně zahájení okamžité resuscitace,
h)     v péči o rodičku v šestinedělí a v edukaci ženy v péči o novorozence,
i)      v aplikaci léčby předepsané lékařem,
j)      ve zpracování a vedení zdravotnické a další nezbytné dokumentace o ošetřovatelské péči v porodní asistenci.
Výkonem povolání porodní asistentky je též poskytování preventivní léčebné diagnostické, rehabilitační neodkladné nebo dispenzární zdravotní péče o ženu a novorozence pod odborným dohledem nebo pod přímým vedením lékaře.
Jak už jsem uvedla, je to v souladu se směrnicí. Námitka, že by to mohla být podzákonná norma, kterou směrnice připouští, vylučuje ovšem naše Ústava, kde jakékoliv okleštění kompetencí není možné jinak než zákonem. Tady jde o to, kdyby byl zákon přijat bez změny, kompetence porodní asistentky by okleštěny byly. Nebudu to dlouze rozebírat, všichni jsme se o tom dlouze bavili a budeme se bavit ještě dlouho. Je to vážná věc. Souhlasím s kolegou Mejstříkem, že ženy by měly mít právo porodit doma, jestli si to tak přejí, ale všem to budu rozmlouvat a budu propagovat, aby rodily ve zdravotnickém zařízení. Je možné namítnout, že risiko spojené s porodem doma, je jejich risiko, ale to není jen jejich risiko, ale je to také risiko dítěte. To si zasluhuje nejlepší možnou péči.

Děkuji za pozornost.

* * *

HLASOVÁNÍ č. 104 – Pozměňovací návrh senátorky Moserové a Roithové (zpracovaný ve spolupráci se spol. Aperio)

HLASOVÁNÍ č. 105 – Pozměňovací návrh senátora Julínka (problém s doškolováním starších porodních asistentek)

HLASOVÁNÍ č. 106 – Závěrečníé hlasování o vrácení zákona do PS ve znění přijatých pozměňovacích návrhů

 

 

8 Apr
2014

Stenozáznamy z vystoupení na jednání Senátu k Zákonu o GMO 22.1.2004

Senátor Martin Mejstřík:  Vážený pane předsedající, pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, nebudu se pouštět do diskusí a argumentací o potřebnosti nebo nepotřebnosti, o nebezpečnosti či bezpečnosti geneticky modifikovaných organismů, zde si každý zachovejme svůj názor. Nicméně se domnívám, že tento zákon tak, jak byl připraven Ministerstvem životního prostředí, je potřebný, je dobrý a v podstatě, jak již bylo řečeno, neměl příliš třecích ploch.
Nalezl jsem zde čtyři problémy, o nichž bych chtěl hovořit. Dva z nich navrhuje odstranit Výbor pro životní prostředí Senátu, takže bych se jenom velmi přimlouval za to, abychom hlasovali podle toho, jak tento výbor navrhuje.
To, co navrhuje výbor, se týká účasti veřejnosti ve správních řízeních a informovanosti veřejnosti. Chtěl bych k tomu říci stručně toto. Podle Aahurské úmluvy  jsme se zavázali informovat veřejnost. Není to tak dávno, kdy jsme tuto smlouvu zde odhlasovali. Měli bychom se jí řídit.
Dále tento názor Výboru pro životní prostředí podporuje evropská směrnice, která v podstatě doporučuje všem členským státům, aby veřejnost informovaly tak, jak je navrženo, to znamená internetem. Není to nic proti ničemu. Veřejnosti bychom neměli nic skrývat. Navíc. Geneticky modifikované organismy se dotýkají i jisté části podnikatelů zejména v zemědělství, a to zemědělců, kteří se snaží živit ekologicky čistým zemědělstvím, a tam samozřejmě na tyto plodiny narážejí.
A to již je třetí věc, která Výborem pro životní prostředí řešena není. To je termín, kdy by měly firmy, které přistoupí k pěstování geneticky modifikovaných plodin, nahlásit komisi lokalitu těchto polí. Termín, který zatím v zákoně je, je 15. únor následujícího roku, což pro ekozemědělce postrádá smyslu.
Já to ukáži na malé příkladu. V říjnu loňského roku na náš trh vstoupila první firma. Je to známá americká firma Monsanto, o které je v dnešních Hospodářských novinách řeč, když už tyto noviny zde padly. Firma, která samozřejmě vynaložila obrovské prostředky na vývoj GMO a má zájem na tom, aby tyto finance náležitě zužitkovala. Této firmě Ministerstvo životního prostředí, a podotýkám, je to tedy první vlaštovka na našem území, stanovila podmínky, za nichž bude moci pěstovat na našem území geneticky modifikovanou kukuřici, z nichž jedna je, že kolem polí musí být ochranné isolační pásy tak, aby byla chráněna okolní pole před pylovou spraší a druhá podmínka byla, že tato firma musí nahlásit polohu polí 15. února následujícího roku. Ale to vpodstatě znamená, že ministerstvo nemá šanci kontrolovat, zda-li byla splněna podmínka ochranných isolačních pásů, protože se o těch polích dozví až rok poté.
Druhá věc, která s tím souvisí. Ekologičtí zemědělci musí dodržet velmi přísné podmínky ekologicky pěstovaných produktů, které naprosto vylučují genetickou modifikaci, se o těchto polích dozvědí až zpětně. Pro ně to může znamenat, že jejich pole byla zasažena pylem z těch geneticky modifikovaných rostlin. Pro tento případ jsem připravil pozměňovací návrh. Já si nicméně před tím, než ho případně podám, poslechnu rád pana ministra, jak to bylo myšleno.
Poslední věc, a to už je opravdu jenom dotaz, jak to ministerstvo myslelo s účastí expertů v komisích, kde nám předkládaný zákon říká v § 28 odst. 2, že „předsedu a členy komise geneticky modifikovaných organismů jmenuje a odvolává s jejich souhlasem ministr životního prostředí“. Znamená to, že když ten člen nebude souhlasit, nebude nikdy šance jej odvolat­?

Please spread the word about what we’ve been doing in our community. I’ve recently seen people talking about us (in a positive way) at www.kolikkopelitnetissä.com.

Děkuji za pozornost.

* * *

Senátor Martin Mejstřík: Vážení, velice se vám omlouvám, ale je smůla, že tento bod přišel jako předposlední našeho jednání. Jsme unaveni a chceme jít všichni domů. Na druhou stranu se divím kolegům, kteří předpokládali, že tento zákon projde během tří minut a půjdeme na kafe. Evropská unie, evropské státy do této chvíle velmi váhají a vedou spor s Amerikou. Už jsem také řekl, v čem spor tkví – v tom, že americké firmy hodně investovaly. Také jsem řekl, že nemám nic proti tomu, kdo věří geneticky modifikovaným organismům, ale je to otevřená věc. Nejsme schopni – a ani nikdo z vás, kolegové z ODS – dohlédnout, kam to půjde. A možná se to týká věcí, které vy vůbec nesledujete. Já osobně si třeba nemyslím si, že je dobré, že se geneticky modifikované organismy kříží s divoce rostoucími rostlinami.

Není to dobře. Já vím, že pan senátor Kubera již lítá na Mars a nevadí mu to, já s tím mám problém, jestli by tam třeba měl letět. To je o přístupu k věcem a možná k životu, takže já jsem z těch, který ten přístup má jiný, než velice úspěšní a dobře argumentačně připravení řečníci z ODS. Nicméně jsem chtěl  upozornit na to, že problém s informováním veřejnosti… Prosím vás, nesměšujte ji s eko-teroristickými bojůvkami. Veřejnost nejsou ti, kteří se prohlásí za bojůvku a budou stát před Senátem s transparentem.
Evropská komise doporučuje ve své směrnici 2001/18/EC zřízení tzv. půdního registru, který by měl monitorovat, kde se geneticky modifikované plodiny pěstují. Ten by měl být napojen – není to direktivně řečeno – ale měl by být napojen na globální posiční systém GPS a mapy geneticky modifikovaných plodin kondičních a ekologických polí. Evropská komise doporučuje, aby tyto informace byly veřejně dostupné přes internet a další komunikační média. To je Evropská komise, to není bojůvka tří lidí, kteří vás terorisují, vážení přátelé. § 23 odst. 3 v předkladu, který máte před sebou, říká: „Každý, kdo pěstuje geneticky modifikované organismy schválené pro uvedení do oběhu podle odstavce 1 až 2, je povinen jedenkrát ročně vždy k 15. únoru kalendářního roku poskytnou ministerstvu za uplynulý kalendářní rok písemné informace.“ K čemu by nám ty posiční mapy geneticky modifikovaných plodin byly, když je budeme mít zpětně za rok předešlý? My, Švejkové, jsme si dali do tohoto zákona: „Ministerstvo tuto informaci sděluje veřejnosti na základě prokázaného zdůvodněného zájmu.“ Kdo určí, že můj zájem je prokázaný, zdůvodněný? Domnívám se, že toto opravdu s občanskou společností a s demokracií nemá příliš moc společného. Proto jsem přivítal návrh Výboru pro životní prostředí a nedomníval jsem se, že se tady tak brutálně střetneme…
Trvám na tom, že nahlašování lokalisace polí s geneticky upravovanými plodinami je totální nesmysl. Já nejsem člověk, který by se zabýval zemědělstvím, ale dokáži chápat ekozemědělce, který by měl mít pole vedle firmy, která pěstuje geneticky modifikované plodiny, že to tam mít nechce, protože neví, jestli se mu ta jeho kukuřice nespráší s tou geneticky modifikovanou. On ji nechce mít modifikovanou a nesmí ji mít modifikovanou! Bude mu houbelec platné, když se dozví s ročním zpožděním, že tomu tak bylo. Tečka.
Neděsme se ekoteroristy. Je to o otevřenosti státu vůči veřejnosti, o důvěře vůči veřejnosti. Já zde slyším vážení přátelé poprvé, že by někdo ničil mačetami průzkumníkům a výzkumníkům políčka a že proto vznikla ta formulace nahlašování se zpětnou dobou. Jestli to tak je, tak to řešme přes policii a ne tímto nesmyslným zákonem. Nahlašovat lokalisaci těch polí má smysl, když se vysévá, ne rok po sklizni!

 

8 Apr
2014

Čína na svůj 17. listopad stále čeká

Faith has been a major part of what we’re doing. It has also been a big part of the fun we’ve had playing at kasinopelitnetissä.com.

Zdravice shromáždění Asociace Falun Gong České republiky,
společnosti Lidská práva bez hranic a organizace Lungta
dne 17.11.2007 na Staroměstském náměstí
s podtitulkem „Čína na svůj 17. listopad stále čeká“

Vážení přátelé,

letos si připomínáme 18. výročí dnů, kdy jsme s napětím i obdivem hleděli k Číně – sledovali jsme statečný odpor čínských studentů proti největší totalitní diktatuře světa – diktatuře čínské komunistické strany. Na jaře roku 1989 proti ní vyšly do ulic desetitisíce čínských studentů. Žádali svobodu a demokracii.  Jejich nenásilný protest na náměstí Tiananmen byl však brutálně potlačen ozbrojenými silami. Svět a my s ním jsme přihlíželi v šoku.

Boj čínských studentů za svobodu a demokracii, byť prohraný, nás však silně inspiroval. I my studenti v tehdejším Československu jsme se téhož roku vzepřeli diktatuře komunistické strany  -  a podařilo se nám ji porazit. Měli jsme větší štěstí než naši čínští přátelé, a to především proto, že Sovětský svaz Michaila Gorbačova jen přihlížel, když občané bořili zdi komunistického lágru východní Evropy.

Zrůdná komunistická ideologie ještě není na světě poražena. Komunistická diktatura v Číně bohužel vládne dodnes a porušuje veškerá lidská práva definovaná mezinárodními úmluvami. Dopouští se genocidy na tibetském národu. Přímo podporuje zločinný vojenský režim v Barmě. Systematicky pronásleduje a mučí své vlastní lidi. Své občany zavírá do gulagů a nechává odsuzovat k smrti justičním aparátem, který přímo podléhá komunistické straně. Čínská komunistická diktatura potlačuje svobodu vyznání, právo na sebeurčení, svobodu slova, svobodu shromažďování a další. Komunistická diktatura v Číně má od roku 1949 na svědomí minimálně 65 miliónů lidských obětí. Jak je možné, že takovýto režim je uznáván demokratickými státy?

Čínskou komunistickou diktaturu dokonce uznal Mezinárodní olympijský výbor za hodnu pořádání olympijských her.  Neslyším žádný hlasitý odpor ze strany demokratických států.  Přitom to byly i bojkoty olympijských her v Moskvě roku 1980 a v Los Angeles roku 1984, které vedly k historickému setkání hlav Spojených států Ronalda Reagana a Sovětského svazu Michaila Gorbačova roku 1986,  po kterém následoval rozpad komunistické říše ve východní Evropě. Možná, že by obdobný bojkot olympijských her v Číně byl impulsem, který by napomohl k obdobnému pádu zločinného režimu v Číně. Nejvyšší sportovní ideály a zločiny proti lidskosti přece nelze směstnat pod jeden klobouk.

Vážení přátelé, dnes si připomínáme 18. výročí počátku konce komunistického režimu v Československu. Čína na svůj 17. listopad ještě čeká. Doufám a věřím, že se tato doba neodvratně blíží. Bůh Vám žehnej!

Martin Mejstřík, senátor
člen Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice  Senátu PČR

8 Apr
2014

Tisková zpráva ze dne 29.11.2007

Kdo je proti komunistům?

 

Senát PČR schválil v září novelu zákona o státních svátcích, která škrtá ze seznamu významných dní Mezinárodní den žen a zavádí jako státní svátek Svátek matek. Senátor Mejstřík to tehdy komentoval: „Není pravdou, že občany nezajímá, jestli bude takový nebo onaký svátek. Charakter společnosti se odráží v symbolech, které si zvolí.  Na nich je jednoznačně vidět, ke kterým hodnotám se přiklání. Není důležitějšího tématu pro tuto zemi, než si vyřešit svůj vztah ke komunismu, k tradicím a konsekvencím, které nás váží s onou nechutnou dobou.“  (viz též tisková zpráva senátora Mejstříka z 20.9.2007)

 

Tuto senátní iniciativu dnes Poslanecká sněmovna zamítla v prvním čtení.

 

Na to, aby byla novela přijata k diskusi ve výborech, chybělo jedenáct hlasů. Návrh nepodpořilo 15 z přítomných členů ODS. S těmito hlasy by novela v prvním čtení hladce prošla. Zdá se, že přístup ODS k dědictví komunistického režimu nemá hlavu ani patu. Byla to právě ODS, která v minulosti již dvakrát přišla s návrhem vyškrtnout MDŽ ze seznamu významných dní. Když má konečně šanci svůj vlastní návrh prosadit, lekne se své „odvahy“. Je dobré připomenout, že i všechny ostatní změny v zákonu o státních svátcích, které jsem dnes ve sněmovně obhajoval, vyšly z dílny ODS.

We will be doing some major overhauls of the website in the next few days and maybe even weeks. While you’re waiting, consider playing Suomalainennetticasino.

 

Postoj lidovců k novele je stejně nekonsistentní. Byly to právě stovky, ba tisíce řádových sester a věřících žen, které komunistický režim nahnal do lágrů, mučil a ničil jejich životy. Byl to právě komunistický režim, který si mimo jiné vytknul za cíl totální ateisaci společnosti. MDŽ je v postkomunistických zemích nepopiratelně symbolem tohoto nelidského režimu. Přesto se nenašel jediný lidovec, který by novelu podpořil,“ konstatuje senátor Mejstřík.  

Podle průzkumu CVVM Sociologického ústavu AV ČR z října tohoto roku vyplývá, že pro naprostou většinu českých občanů (77%) je důležité, jaký význam mají svátky, které slaví.

8 Apr
2014

Stenozáznam z vystoupení na jednání Senátu k Zákonu o státních svátcích 21.1.2004

Martin is looking to communicate with his constituents more via email and social media. Contact him with your concerns and questions, then head over to www.netti-kasinot.org.

Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové, těžce se mně sbírají myšlenky po vystoupení pana kolegy Pavlaty. Chtěl bych mu projevit svůj dík za ten exkurs do historie marxismu-leninismu, který nás na chviličku vrátil o pár let zpátky a musím říci, že ve mně opravdu vyvolal dávno zasuté vzpomínky, které nejsou příliš příjemné. Ale i přesto se pokusím vám sdělit to, co jsem původně chtěl.

Již bylo avisováno, že jsem předložil Výboru pro kulturu, lidská práva a petice návrh na jeden nový svátek a přestože po pečlivé diskusi výbor můj návrh nedoporučil, rozhodl jsem se předložit jej zde v plénu. Navrhl jsem nový svátek, ne státní, jak bylo řečeno, ale spadl by do kategorie ostatních svátků. Jedná se o svátek církevní a nesl by s sebou, to předesílám, jeden pracovní den volna. Jedná se o Velký pátek, o svátek velikonoční, který, jak možná většina z nás ví, je z církevního hlediska – a domnívám se i z hlediska obecně evropského – největším svátkem. Je to v podstatě svátek větší, než Vánoce, než svátek narození Krista. To je věc, která byla v době totality uměle potlačována právě umělým upřednostňováním Vánoc, – a teď chraň mě Pán Bůh, abych něco měl proti Vánocům, je to opravdu nejkrásnější svátek a sám ho mám velmi rád. Nicméně v době totality se křesťanství příliš nenosilo. Velikonoce nicméně jsou vrcholem křesťanského církevního roku, protože tam, co bylo zaseto o Vánocích při narození Ježíše Krista, vrcholí právě na Velký pátek a vzkříšením.

Nebudu vás dlouho unavovat. Chtěl jsem se jenom dotknout některých výhrad, které padly na výboru nebo při diskusích s vámi v kuloárech. Nebudu komentovat taktiku Senátu vůči MDŽ, nicméně zmíním se o věcech, které padly.
Jedna z výhrad byla ta, že máme již dnů volna přehršel. Jenom bych zde letmo nahlédl do materiálu, který mám z Parlamentního institutu. Týká se konce 90. let, není úplně nejčerstvější, nicméně ocituji: Belgie má 14 svátků, Dánsko 13, Francie 12, Itálie 13, Lucembursko 13, Bavorsko dokonce 17, Německo jako takové 12, Norsko 19, Portugalsko 13, atd. atd. Nebyli bychom výjimkou, máme svátků 13, resp. 12, protože jeden z nich spadá na den, kdy volno není.

Jsem upozorňován, abych vystoupení urychlil, takže to zkrátím. (Blížila se 19. hodina a dle Jednacího řádu muselo plénum do 19.00 odhlasovat prodloužení schůze…). Domnívám se, že tento svátek by si opravdu zasloužil větší pozornosti. Zasloužil by si volno. Váhal jsem ještě mezi jedním – svátkem Všech Svatých, což jsou Dušičky, nicméně Velký pátek by umožnil zejména rodinám prodloužit si víkend o jeden den. Domnívám se, že si to naši občané zaslouží. Od roku 1989 prožíváme velmi dramatický, nervující vývoj a myslím si, že Velký pátek jako den, kdy bychom se měli zklidnit a zamyslet se, by nám neuškodil. Takže to je vše.

Poslední věta: Velká Británie a anglosaské země mají svátků méně, kolem deseti, nicméně přijde-li svátek na sobotu nebo neděli, je vždy volné pondělí nebo pátek. My, byť letos máme 13 svátků a tedy volných dnů na papíře, v praxi jich budeme mít jenom sedm. Děkuji vám za pozornost.

22 Oct
2013

Předsevzetí

1
KOMUNÁLNÍ A SENÁTNÍ POLITIKA

Kandiduji za obvod, v němž více než 20 let žiji. Čtvrtým rokem působím jako nezávislý zastupitel na Praze 1. Mým cílem je propojení komunální politiky se Senátem.

2
OBČANÉ A VĚCI VEŘEJNÉ

Znám potřebnost, sílu i úskalí občanských iniciativ (Děkujeme, odejděte!; Česká televize – Věc veřejná; SOS Praha; Sdružení občanů a přátel Malé Strany a Hradčan). Chci usilovat o větší možnost účasti občanů na věcech veřejných.

3
RODINA A STŘEDNÍ STAV

Základ státu tvoří rodina. Jeho páteří je pak střední stav. Třináct let po převratu jako by tu rodina i živnostník byli všem navzdory. Jejich postavení je nutné konečně zlepšit.
The next election will be held at this building, and we are glad for it. After you vote, go home, relax and Casinospelpå nätet.

4
ZÁKON PLATÍ PRO VŠECHNY

Ještě nikdo nevymyslel lepší zákon, než je křesťanské Desatero. V něm spočívají základy evropské kultury a civilizace. Kdo nectí zákon, budiž po právu potrestán. Ať bohatý, či chudý.

5
PŘÍRODA A KULTURA – DĚDICTVÍ PŘEDKŮ

Příroda, životní prostředí a kulturní dědictví je odkazem našich předků. Naší povinností je předat tuto zem svým dětem v lepším stavu, než jsme ji od svých rodičů převzali. To bylo vždy cílem dobrých hospodářů.

6
POLITIKA JAKO SLUŽBA

Politika nesmí být o trafikách, výslužkách a prebendách, ale o službě občanům. O službě naší zemi. Zkusme to změnit.

(Původní text otištěný na předvolebních letáčcích, říjen 2002.)

20 Feb
2013

Otázka nevyřešených restitucí v ČR je předmětem pozornosti Spojených států

We will have a celebration at the community center at a date to be determined. Until we announce that, have your own party at partypokies.net.

Martin Mejstrik VOCMSenátor Martin Mejstřík navštívil minulý týden v Kongresu Komisi Spojených států amerických o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, známou jako Helsinský výbor USA. Podle zákona z roku 1976 je Komise pověřena dohledem nad plněním článků Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, zejména s ohledem na lidská práva a spolupráci v humanitární oblasti. Komisi tvoří zástupci Sněmovny reprezentantů a Senátu Kongresu USA a představitelé ministerstev.

Helsinský výbor USA dlouhodobě sleduje otázku nevyřešených restitucí majetku, který byl protiprávně zabaven za komunistických a nacistických vlád. Výbor Českou republiku za současný stav silně kritisuje:

“Restituční zákony České republiky omezují nápravu křivd za zabavený majetek na osoby, které jsou v současnosti občany České republiky. Před rokem 1999 české právo zakazovalo naturalisovaným občanům USA, aby měli dvojí české a americké občanství.  Na to, aby se mohli zúčastnit programu restitucí majetku, se tedy Čecho-američané museli zříci svého amerického občanství a velmi málo Čecho-američanů, byli-li vůbec tací, tuto možnost zvolilo. Jinými slovy, ve stejnou dobu, kdy byla Česká republika vítána v NATO, byli jediní Čecho-američané vyloučeni na základě svého občanství USA z možnosti znovu získat majetky, které jim ukradl nacistický nebo komunistický režim. (Českoslovenští občané, kteří hledali útočiště v jiných zemích – např. v Kanadě, Francii nebo Austrálii – nebyli automaticky zbavováni československého občanství a měli tudíž právo uplatnit restituční nároky.) Někteří čeští parlamentáři předložili legislativní návrhy, které mají tuto nespravedlnost napravit, ale česká vláda je soustavně proti.”

Senátor Mejstřík se setkal s předsedou Helsinského výboru USA, kongresmanem Alcee Hastingsem. Předmětem jednání byla problematika restitucí, romská otázka (nucené sterilisace a aktuální zpráva ombudsmana) a antidiskriminační zákon.

Senátor Mejstřík byl v USA na oficiální cestě na odhalení Památníku obětem komunismu ve Washingtonu, D.C. dne 12.6.2007. Jako místopředseda Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí se ve Washingtonu a v New Yorku setkal i s představiteli krajanské komunity. S krajany hovořil o svých senátních aktivitách zaměřených na vyrovnání se s komunismem, o otázkách občanství, restitucí a neustále odkládané možnosti korespondenční volby.

“Souhlasím s krajany: co bylo komunisty ukradeno, musí být vráceno původním vlastníkům nehledě na to, do jakých světových koutů je komunistický režim vyhnal. Je diskriminační, nemravné a v demokratickém světě nemyslitelné, aby byly právní nároky uznány pouze některým z obětí komunistické totality. Krajané žijící ve Spojených státech se stali obětí hned třikrát – komunistický režim jim a jejich rodinám sebral majetky, zbavil je občanství a po roce 1990 jim nová demokratická representace, s odkazem na jejich v exilu nabyté americké občanství, odmítla ukradené majetky vrátit,” komentuje senátor Mejstřík.

1 Mar
2010

Stenozáznam z jednání Senátu k Návrhu senátního návrhu zákona senátora Martina Mejstříka, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, 19.7.2007


Senátor Martin Mejstřík: 
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, stojím před vámi s drobnou novelou, kterou jsem vám už jednou představoval, takže budu velmi stručný. Novela zákona o státních svátcích, významných dnech a dnech pracovního klidu spočívá v tom, že nahrazuji v § 4 Mezinárodní den žen dnem Svátek matek, který by se měl slavit druhou neděli v květnu.
O důvodech jsem se zde již zmiňoval a předpokládám, že budu mít možnost ještě v obecné rozpravě, tak opravdu to nechám na ni. Snad jenom toliko, že jsem bytostně přesvědčen o tom, že Mezinárodní den žen byl ideologicky zneužit, je to jeden ze symbolů bývalé komunistické diktatury, byl do našeho právního řádu vsunut až v roce 2004 a jak uslyšíte dále potom v obecné rozpravě, tak opravdu v podstatě jde o mezinárodní ostudu – o tom jsem přesvědčen, na rozdíl od Svátku matek, který má podobný charakter, dokonce i vznikl za podobných okolností, ale díky bohu jeho tradice šla jinou cestou, je slaven většinou demokratických států celého světa a hlavně to byl a stále doufám, že je a zůstane součástí československé a samozřejmě i české historické tradice spojené s první Československou demokratickou republikou, s tou republikou Masarykovou, na jejíž základech doufám chceme stavět i nadále.
To je snad všechno k předkladu. Ekonomické dopady na státní rozpočet jsou nulové, jelikož se nejedná o volný den. Děkuji za pozornost.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanDěkuji, pane kolego. Prosím, abyste zaujal místo u stolku zpravodajů. Návrh zákona projednal ústavně-právní výbor, který určil zpravodajem pana senátora Jiřího Žáka a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 39/3. Návrh zákona byl přikázán výboru pro zdravotnictví a sociální politiku. Ten určil jako svého zpravodaje pana senátora Josefa Novotného a nepřijal žádné usnesení. Záznam z jednání vám byl rozdán jako sněmovní tisk č. 39/2.
Senát určil garančním výborem pro projednávání tohoto návrhu zákona výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten přijal usnesení, která vám byla rozdána jako senátní tisky č. 39/1 a 39/4. Zpravodajem výboru je pan senátor Josef Pavlata, kterého prosím, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.

            Senátor Josef Pavlata: Já děkuji, pane předsedající. Vážené senátorky, vážení senátoři, jak již bylo naznačeno, náš výbor přijal dvě usnesení, přičemž druhé ruší to první. My při přijednávání změny zákona, která byla původně podána Martinem Mejstříkem jako velice jednoduchá, neboli zařadit mezi významné dny Svátek matek a vyřadit z významných dnů Mezinárodní den žen, jsme se při projednávání rozhodli, že je potřeba na tento zákon se podívat trochu komplexněji a když už se do něj zasahuje, udělat ten zásah o něco větší.
Proto jsme rozhodli v prvním usnesení, že Svátek matek zařadíme mezi ostatní svátky a z významných dnů vyřadíme nejenom mezinárodní den žen, ale i tři další, které byly již jednou Senátem neschváleny, ale potvrzeny Poslaneckou sněmovnou, a to sice Den vzdělanosti, Den rodiny a 10. červen – Vyhlazení Lidic. Proč jsme se k tomu tak rozhodli, je to, že jestliže chceme mít Den vzdělanosti, Den rodiny, musel by být i Den dětí, musel by být Den kulturních pracovníků, musel by být Den senátorů, musel by být den, na cokoliv si vzpomeneme
Významný den je totiž každý den, který prožíváme.
Nicméně po určitých dalších projednáváních jsme na včerejší schůzi toto usnesení revokovali s tím, že přesto, že Den vyhlazení Lidic je již svojí myšlenkou obsažen v 27. lednu – Den památky obětí holocaustu a předcházením zločinům proti lidskosti, chtěli bychom, aby tam byly samozřejmě i Ležáky a další obce, které byly vyvražděny a tím bychom zahltili tento zákon daleko více, než si zaslouží. Proto jsme včera rozhodli, že Lidice jako symbol všech těchto zrůdných nacistických pomst a dalších událostí necháme mezi významnými dny. A proto jsme na závěr přijali usnesení č. 39/4, ve kterém jsme zrušili usnesení z 8. schůze z 6. června 2007, jak jsem o něm nyní mluvil.
Za druhé jsme doporučili Senátu Parlamentu ČR schválit návrh senátního návrhu zákona ve znění komplexního pozměňovacího návrhu, který je přílohou tohoto usnesení a zpravodajem pro projednání tohoto senátního tisku jsem byl určen já.
A schválený komplexní pozměňovací návrh, který je přílohou tohoto usnesení, máte před sebou, nicméně já tento základ přečtu:
V článku I. zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění zákona č. 101/2004 Sb., a zákona č. 129/2006 Sb., se mění takto:
1.      V § 2 se za slova „1. květen – Svátek práce“ vkládají „druhá neděle v květnu – Svátek matek.
2.      V § 4 se slova „8. březen – Mezinárodní den žen“, slova „7. duben – Den vzdělanosti“ a slova „15. květen – Den rodin“ zrušují.
Neboli přeloženo do češtiny, Svátek matek je tímto návrhem zařazen mezi ostatní svátky jako druhá neděle v květnu a mezi významné dny nebude nadále patřit Mezinárodní den žen, Den vzdělanosti a Den rodin.
Vzhledem k tomu, že za chvíli se dozvíte i další usnesení výboru ústavně-právního, který došel k trochu jinému výsledku, myslím si, a již jsme učinili určitá předběžná jednání se členy tohoto výboru a se zpravodajem, že by bylo dobře znovu ve výborech nebo na společném zasedání tento zákon ještě jednou projednat a dát mu konečnou podobu.
Zatím děkuji za pozornost.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanDěkuji vám, pane kolego, za to, že jste nám objasnil celý průběh jednání vašeho výboru.
A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj výboru pro zdravotnictví a sociální politiku pan senátor Josef Novotný? Přeje, máte slovo, pane kolego.

            Senátor Josef Novotný: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, přečtu jenom záznam z jednání výboru pro zdravotnictví a sociální politiku ze 7. schůze konané dne 10. května 2007 k zmíněnému návrhu zákona pana kolegy Mejstříka.
Výbor nepřijal žádné usnesení. Pro návrh doporučit Senátu Parlamentu ČR schválit návrh zákona hlasoval jeden senátor, dva byli proti a tři se hlasování zdrželi. A při hlasování o pozměňujících návrzích, které následovalo, nebyl také žádný návrh přijat.
Zmíním se jenom krátce o tom, že pozměňující návrhy se týkaly toho, že se vypustí MDŽ a nezavede se Den matek. A další pozměňující návrh spočíval v tom, že se přidá Den matek a zachová se MDŽ, tak jak je tomu v současnosti.
Děkuji za pozornost.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanDěkuji vám, pane kolego. A ptám se, zda si přeje vystoupit zpravodaj ústavně-právního výboru pan senátor Jiří Žák? Je tomu tak. Máte slovo, pane kolego.

            Senátor Jiří Žák: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, ústavně-právní výbor projednal na svém jednání dne 17. července 2007 senátní tisk zákona senátora Martina Mejstříka, kterým se mění zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu. A při svém jednání přijal pozměňující návrh, který máte předložen na svých lavicích jako usnesení č. 39/3, a doporučil plénu Senátu přijmout pozměňovací návrh tak, jak to schválil.
A protože už toho řečeno dost, tak je to asi všechno. Děkuji.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanDěkuji, pane kolego. A otvírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se jako první přihlásil Milan Štěch. Má slovo.

            Senátor Milan Štěch: Pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem k tomuto návrhu poměrně dost hovořil už na předešlých schůzích, kde se tento návrh projednával, ještě než šel do Poslanecké sněmovny, takže nebudu opakovat to, co si o tomto návrhu myslím. Nic dobrého to není.
A chtěl bych tady sdělit svůj názor, že v posledních týdnech jsou s členy českého Senátu spojována slova jako podezření z korupce, rasismus, a mám obavu, že je možno v posledních hodinách přidat, zejména poté, co jsem se seznámil s návrhem ústavně-právního výboru i slůvka „kabaret“, ale myslím si, že by lépe sedělo slovo „barbarství“.
Já osobně se od takovýchto návrhů zcela jasně distancuji a myslím, že jsou to návrhy, které nás vracejí hodně, hodně zpátky.
Domnívám se, že vypuštění MDŽ, ale zejména 1. máje je buď neznalost, ideologická přepjatost a zmatení, a nebo je to populismus úzce vyhraněné skupině občanů. Myslím si, že nic z toho není omluvitelné.
V demokracii je samozřejmě možné takovéto návrhy dávat, ale ve skutečně demokratické společnosti by takovéto návrhy nikdy nemohly projít.
Doufám, že se tomu stane i v českém Senátu. Děkuji.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanDěkuji, pane kolego. Nyní prosím pana ministra Tomáše Julínka.

            Ministr zdravotnictví ČR Tomáš Julínek: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, chci předložit návrh na hlasování ve smyslu § 130 našeho jednacího řádu odst. 2 a 3 příslušného paragrafu a dát návrh na vrácení návrhu senátního návrhu zákona výboru k novému projednání.
Vzhledem k tomu, co tady bylo řečeno v prvním vystoupení, tak si dokáži představit kontroverzi, kterou jenom toto první vystoupení vyvolalo. Vzhledem k tomu, že ústavně-právní výbor jedná na poslední chvíli před tímto plénem a vyvolá polemiku v naší obecné rozpravě, tak si myslím, že je na místě, aby byl použit tento paragraf.
Navrhuji zároveň ve smyslu odst. 3, aby byl vrácen do výboru ústavně-právního a do výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. A pokud by se předsedové těchto výborů shodli na tom, že udělají společnou schůzi výborů a všichni zájemci se budou účastnit této společné schůze, že by mohlo dojít k velmi účelné debatě, nebo možná neúčelné debatě, ale už na půdě výborů. A my tady na plénu bychom tohle nemuseli absolvovat.
Prosím tedy ty, kteří by souhlasili s touto procedurou nebo ztotožnili se s takovýmto návrhem na hlasování, aby zvážili své přihlášky do obecné rozpravy a abychom mohli o tomto návrhu co nejdříve hlasovat. Poznamenávám, že kdyby to neprošlo, tak se nic neděje, protože podrobná rozprava bude následovat a mohou se podávat další návrhy, popřípadě pozměňovací návrhy.
Toto dávám na zvážení slovutnému Senátu. Děkuji.

            Místopředseda Senátu Jan Rakušan:  Děkuji, pane ministře, myslím si, že garanční zpravodaj tento návrh zaznamenal, ale není to procedurální návrh. Proto bude obecná rozprava pokračovat. Kolega Balín má slovo.

            Senátor Vlastimil Balín: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl bych vaším prostřednictvím, pane předsedající, vzkázat kolegovi Julínkovi, že se pokusím nebýt kontroverzní. Nesdílím jeho optimismus, že když se o tomto problému bude diskutovat na půdě dvou výborů za účasti případně dalších zájemců, že se takovýto přístup k tomuto zákonu nebude diskutovat následně na fóru zde na schůzi Senátu. Takový optimismus nesdílím.
Vážené kolegyně a kolegové, domnívám se, že tento zákon má určité specifikum v tom, že vždy při novelách šlo o určitý konsenzus toho, jak se tvořil třeba institut významných dnů. To byla otázka toho, jak se tam dostal například Den vzdělanosti, Den rodin a další. Myslím si, že to mělo svou logiku a nebylo to důvodem pro jitření vášní v širším okruhu naší veřejnosti, jako jsou bohužel opakované kroky torpedující ve významných dnech takové otázky jako je Mezinárodní den žen a dokonce i otázka Prvního máje. V tom musím souhlasit s kolegou Štychem. Osobně to hodnotím jako krok, který by dehonestoval pozici ČR a druhé komory Parlamentu ČR v očích pokrokové světové veřejnosti.
To, jaká je to citlivá materie, dokladovala otázka změněného přístup garančního výboru k přehodnocování svého původního usnesení, protože se domnívám, že ti, kteří to iniciovali a předkládali, si uvědomovali citlivost tohoto kroku, co by mohl – když by ho případně Senát udělal závěrečným hlasováním vyvolat ve společnosti. Přesto je mi sympatické to, co zde navrhl kolega Julínek a osobně takovýto návrh podpořím při hlasování.
Byla tady zpravodajem garančního výboru řečena teze, že každý den, který prožíváme, je významný, s tím lze souhlasit, ale obávám se, že kdyby Senát přijal tuto novelu ať v předloze nebo v dikci pozměňovacích návrhů, s nimiž jsme měli možnost se seznámit v podkladových materiálech z výboru, tak se obávám, že dnešní den by pro druhou komoru českého parlamentu významným nebyl, spíše naopak. Děkuji za pozornost.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanDěkuji, pane kolego. Přihlášena je paní senátorka Paukrtová, která ale nevyužívá svého přednostního práva. Proto promluví Martin Mejstřík, jako senátor, nikoli jako předkladatel.

            Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, dříve než přečtu to, co jsem chtěl původně sdělit a s čím jsem vás chtěl seznámit, musím se vyjádřit k tomu, co zde proběhlo během diskuse. Chtěl bych vám všem připomenout, že lhůta pro projednávání tohoto zákona skončila již 12. června. Již dnes jsme dávno po lhůtě. Domnívám se, že tato novela zákona nebyla tak složitá, abychom museli jako sbory moudrých a dospělých lidí ji prodlužovat o více dní. Jestliže dnes odhlasujeme vrácení do výborů, spadnou do toho senátní prázdniny a zdá se mi pro tento sbor nedůstojné, abychom takto jednoduchou normu projednávali tři čtvrtě roku.
Jako předkladatel zákona, a předkládal jsem jednoduchou novelu, s tímto navrhovaným postupem kolegů nesouhlasím. Bylo na to dost času. Nesouhlasím ani s tím, že by výbory projednávaly tuto věc na poslední chvíli. Jestliže to projednávaly na poslední chvíli, je to jejich smůla, měly na to času dost, ale ústavně právní výbor to projednával 17. června a den poté to projednával petiční výbor, který zasedal mimořádně včera a udělal v návrhu drobnou změnu. Nejde o podstatné věci, které bychom nebyli schopni zhodnotit nyní během rozpravy. Nesouhlasím tedy s dalším odkladem. To je jedna věc.
Druhá věc, kterou jsem chtěl zde připomenout. Mám dojem, a mrzí mě to, že se zde stávají věci, zejména u tohoto zákona, které odvádějí pozornost od původního záměru předkladatele, kterým jsem v tomto případě já. Když jsem přišel s návrhem na Velký pátek, tak to komora tam vsunula vyřazením MDŽ. Náš pan profesor na vysoké škole tomu říkal vypuštění bílého králíčka. Vypustí se bílý králíček, který je mimo téma, ale všichni se za ním rozběhnou a o meritu věci se nikdo nebaví. Nyní se to stává podruhé. Jsem ochoten pochopit pohnutky pana kolegy Pavlaty a celého našeho výboru, který se rozhodl využít příležitosti mého předkladu a tento zákon zpracovat z gruntu od podlahy, udělat z něj koncepčně jasnou záležitost. Vážení přátelé, na to jste měli čas před mým předkladem a budete ho mít po mém předkladu. Prosím, abychom se bavili jen o MDŽ a jen o Svátku matek. Jak jste slyšeli v prvním čtení, má motivace k tomuto předkladu se týká tématu vyrovnání se s komunismem. To, co do tohoto příběhu „zanesl“ petiční a ústavně právní výbor, je jiná písnička. Omlouvám se za tuto reakci, nemohl jsem ale jinak. Situace se komplikuje. Je mi jasné, že bude složité přesvědčit vás o tom, abyste nadále neodkládali projednávání tohoto zákona, ale pokusím se vás o tom přesvědčit.
Po následující řeči se budu věnovat jen MDŽ a svátku matek. Dovolte, abych se úvodem zastavil o definice Mezinárodního dne žen, jak ji můžete najít v anglické verzi internetové encyklopedie Wikipedia, to znamená verze, která je používána více na západ od našich hranic.
MDŽ „je dnem globálních oslav ekonomických, politických a sociálních výdobytků žen. Ve svých počátcích byl politickou událostí a posléze se stal součástí kultury mnoha zemí. Především Ruska a zemí bývalého sovětského bloku.
Dovolím si krátce zrekapitulovat důležité prvky v historii a významu MDŽ. Poprvé byl slaven v r. 1909 ve Spojených státech. V r. 1910 uspořádala Socialistická internacionála 1. mezinárodní ženskou konferenci v Kodani, kde byl vyhlášen MDŽ na návrh německé socialistky Kláry Zetkinové. Po vítězství bolševické revoluce v Rusku přesvědčila komunistická feministka Alejandra Kolontai Lenina, aby z MDŽ učinil oficiální svátek nově vzniklého bolševického státu.
Rád bych zde připomněl, že oslavy MDŽ v Rusku na jaře 1917 se staly v podstatě předzvěstí následující podzimní Velké říjnové revoluce. Proto Kolontai přesvědčovala Lenina. A Lenin tedy Kolontai vyslyšel a MDŽ se stal opravdu oficiálním svátkem sovětského Ruska. V r. 1965 byl MDŽ prohlášen za den pracovního klidu v Rusku, resp. v Sovětském svazu, a to usnesením nejvyššího Sovětu Sovětského svazu, a sice, cituji: V upomínku na vynikající zásluhy sovětských žen při budování komunismu.
Často se říká, že slavení mezinárodního dne žen podpořila Organizace spojených národů. OSN skutečně přijala skutečné usnesení, avšak kdo tento návrh předložil a kdo jej prohlasoval, lze nalézt v archivu OSN v New Yorku, kde jsem zapátral. A zjistil jsem následující. Valné shromáždění OSN přijalo v r. 1977 usnesení, kde mj. vyzývá členské státy, aby prohlásily některý den v roce za den OSN pro práva žen a mezinárodní mír. Návrh této rezoluce podaly státy, které byly tehdy ovládány komunistickými diktaturami. Byla to Kuba, Československo, Etiopie, NDR, Maďarsko, Madagaskar a Mongolsko. Pro návrh pak na plénu hlasovaly státy tzv. světové socialistické soustavy, čili komunistické diktatury. Tyto diktatury samozřejmě neměly s demokracií nic společného. Dále tento návrh podpořila řada států třetího světa, které opět byly pod vlivem sovětského bloku.
Demokratické státy, a to podotýkám, všechny státy bývalé západní Evropy, Spojené státy americké, Kanada, Austrálie, Nový Zéland a další byly proti této rezoluci nebo se zdržely hlasování. Nepodpořily tuto rezoluci nikoli proto, že by byly proti právům žen, nýbrž proto, že šlo o jasnou politickou hru komunistických diktatur. Dnes o 30 let později a po pádu sovětského bloku je MDŽ oficiálním svátkem v Arménii, Ázerbájdžánu, Bělorusku, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Makedonii, Moldávii, Mongolsku, Tádžikistánu, Ukrajině, Uzbekistánu a Vietnamu. Vietnam je dodnes komunistickou diktaturou, Bělorusko je poslední diktaturou v Evropě. Postsovětské státy Kazachstán, Tádžikistán, Uzbekistán a další mají autoritativní prezidentské režimy, Mongolsko a Ázerbájdžán jsou považovány za autokratické nebo částečně autokratické státy. Žádná z těchto zemí neslouží jako vzor rozvinuté demokracie. Žádná z nich není vzorem dodržování lidských, natož ženských práv.
Po pádu totalitního režimu v Československu bylo od slavení MDŽ jako jednoho z typických symbolů starého režimu rychle upuštěno. Mezinárodní den žen byl však paradoxně vůbec poprvé v naší před i po listopadové legislativě definován až 15 let po pádu komunismu v Československu, a to v r. 2004. Byl zařazen mezi významné dny novelou zákona č. 245/2000 Sb., kdy se to stalo na podnět poslankyně Čurdové za ČSSD, kterou podpořili poslanci její strany a KSČM. Podařilo se jim vpašovat tuto novelu do návrhu novely, jež zavedla do kalendáře dva nové významné dny, a to vzpomínku na oběti nacismu a vzpomínku na oběti komunismu. Jaké paradoxy.
Novela zákona o státních svátcích z r. 2004 předložená sociálními demokraty a komunisty v PS, která vůbec poprvé v našich dějinách zakotvuje MDŽ v zákoně, tedy znovu nastolila tradici vlastní komunistickým diktaturám a zařadila ČR symbolicky do blízkosti států, kde se ženská a obecně lidská práva tak, jak je chápe OSN, nerespektují. Zařadila nás mezi státy, kde rozhodně nikdo z nás nechce být.
Dovolte, abych ještě jednou připomněl definici MDŽ. Oslavy ekonomických, politických a sociálních výdobytků žen. Jaké byly ekonomické, politické a sociální výdobytky žen za 40 let diktatury, která byla provázena, cituji: porušováním lidských práv a svobod, programovým ničením tradičních hodnot evropské civilizace, morálním a hospodářským úpadkem, justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí vlastnického práva. Citace zákona 198/1993 Sb.
Kolik žen např. zasedalo v politbyru KSČ, kolik ve vládě, kolik ministryň v komunistických vládách jsme našli, kolik žen bylo šéfkami socialistických kombinátů, dolů, hutí, výrobních podniků, kolik žen bylo vidět ve významných funkcích veřejného nebo alespoň akademického života? Je nevyvratitelným faktem, že ženy nucené žít v komunistické diktatuře měly mnohem méně práv a příležitostí, než ženy žijící v téže době v demokratickém světě. Co hůře, komunistická diktatura se nezdráhala dopouštět na ženách zrůdného fyzického násilí, týrat je, mučit a dokonce i vraždit.
Svátek MDŽ slavený komunisty jednou za rok byl pouhým výsměchem, alibismem, který měl zastřít skutečnost, že lidská a ženská práva pro komunisty z principu nikdy nebyla tématem. Šlo jim jako v každé diktatuře o zotročení, ponížení lidí, o jejich přeměnu v ustrašenou, bezprávnou a nemyslící masu.
Zatímco režim pompézně slavil MDŽ, dopouštěl se odporného pošlapávání nejzákladnějších lidských práv tisíců a desetitisíců žen, které pronásledoval za jejich názory či dokonce za názory jejich manželů a blízkých. Za komunistické hrůzovlády byly v politických procesech odsouzeny tisíce žen, desítky z nich zahynuly v komunistických věznicích a pracovních táborech. Byli to čeští komunisté, kteří si v od nacismu osvobozené Evropě dovolili popravit ženu, osobnost předválečného Československa, účastnici druhého odboje vězněnou a mučenou nacisty, statečnou demokratku a bojovnici za práva žen dr. Miladu Horákovou.
Už jen z piety ke všem ženám, které se staly oběťmi komunismu, a vrátím se k nim možná za chvíli, možná na podzim, nemůžeme připustit, aby ČR MDŽ oficiálně slavila jako významný den s odkazem na 40 let komunistické diktatury ČR a s odkazem na ženské oběti světového komunismu považuji za nutné tento ideologicky zneužitý a zneužitelný den ze seznamu významných dnů vyškrtnout.
Ještě mi dovolte se krátce zastavit u Svátku matek. Ten vyjadřuje úctu k ženám, matkám a jejich roli ve společnosti a nemá politický charakter. Původ bychom nalezli v antické mytologii. Novodobá historie svátku se vztahuje k činnosti sociálních aktivistek ve Spojených státech amerických, kde byl poprvé slaven 10. května 1908. O 6 let později byl prohlášen prezidentem W. Wilsonem národním svátkem Spojených států. Dodnes je tam jedním z nejoblíbenějších.
Za to, že byl svátek matek zaveden i v demokratickém Československu, vděčíme především dr. Alici Masarykové, nejstarší dceři prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, přičemž Alice Masaryková byla velkou osobností první republiky, která se z komunistických dějin jaksi vytratila. Studovala medicínu, filozofii, sociální práci na univerzitách v Praze, v Lipsku, Chicagu. Za 1. světové války byla za pomoc proti vlastizrádné činnosti otce zatčena a vězněna ve Vídni, kde jí hrozil trest smrti.
Nebyla popravena jenom díky mezinárodnímu tlaku a tlaku zejména Spojených států. Tato statečná, vzdělaná, společensky angažovaná osobnost, pozdější první dáma Československa, spoluzakládala Sociologickou sekci Svazu čs. Studentstva a Sdružení akademicky vzdělaných žen. V letech 1918–1920 byla poslankyní Národního shromáždění. Roku 1919 založila Čs. Červený kříž a byla jeho předsedkyní téměř 20 let. A byla to právě Alice Masaryková, která stála u zrodu Svátku matek a organizace, jako byla Čs. ochrana matek dětí, Sokol, Orel, Yvka, křesťanské spolky i některé další ženské komise. Tyto spolky, které jsem jmenoval, stály všechny za myšlenkou Svátku matek.
Svátek matek byl podobně jako v celé západní Evropě – už jsem o tom hovořil – a v USA jedním z nejvíce oblíbených svátků a je jím dodnes.
Ironické je, že možná právě proto, že byl tak populární, se v našem zákonodárství poprvé, a zatím naposledy, objevil v roce 1947 a možná byste neuhodli, kdo jej navrhl. Byli to komunističtí poslanci, kteří v zákoně č. 95 z roku 1947 o daru Československé republiky dětem k Svátku matek tento návrh podali a zasadili se o jeho prohlasování. Tento zákon podepsali dr. Beneš, Gottwald a Nejedlý. Po únorovém puči komunisté druhdy opěvovaný Svátek matek zavrhli a v 50. letech, když už byla československá společnost dostatečně komunistickým terorem zdecimována a nemuseli se obávat veřejného mínění, vyzmizíkovali ho z kalendáře a nahradili „oblíbeným“ MDŽ.
V rámci obnovy humanistických hodnot zničených komunistickou diktaturou, v návaznosti na násilně přerušenou historickou tradici demokratického předválečného Československa a v souladu se soudobou i tou historickou tradicí demokratických států navrhuji zavést Svátek matek zákonem jako významný den.
Vážené dámy a vážení pánové, navrhuji tedy schválit návrh novely zákona o státních svátcích v původním, tedy v mém znění.
Dojdeme-li do podrobné rozpravy a rozhodnete-li se ukončit projednávání tohoto zákona dnes bez odkladu na podzim, avizuji pozměňovací návrh k tomu svému předkladu, který ovšem není nic jiného, než čistě legislativně technické úpravy, tak jak to naši legislativci navrhli. Takže nemění se nic na významu toho mého předkladu, jenom jde o technickou úpravu. Děkuji za pozornost.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanDěkuji, pane kolego. Chtěl bych ostatní kolegy a kolegyně upozornit, že stále probíhá obecná rozprava, toto nebylo závěrečné slovo předkladatele. Chtěl bych ještě před tím, a nemám ambici ani právo omezovat někoho v obecné rozpravě, připomenout velmi inteligentní návrh kolegy Julínka. Nyní prosím kolegyni Soňu Paukrtovou, zda by se ujala slova.

            Senátorka Soňa Paukrtová: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já jsem také návrh pana kolegy Julínka považovala za rozumný, nicméně předkladatel návrhu zákona s tím nesouhlasí. Musím říci, že předkladatel návrhu zákona pan senátor Mejstřík předkládal původně úplně jiný návrh zákona, který se týkal toho, že chtěl, aby v kalendáři bylo vyznačeno, že Velký pátek je významným dnem. A k tomu se mu dostal Mezinárodní den žen a tím pádem on teď předkládá zákon, kde řeší vlastně Mezinárodní den žen, vypouští jej z významných dnů a zavádí tam Svátek matek.
Pokud předkladatel nesouhlasí, tak nevím, jestli je možné přerušit, ale v každém případě ty návrhy, které tam jsou dodány formou pozměňovacích návrhů, si myslím zaslouží debatu. Já samozřejmě chápu snahy kolegů, ale ty svátky nebo významné dny v našem kalendáři se nějakým způsobem vžily, jsou o určitých symbolech a já si myslím, že pokud je šmahem vypustíme, tak to může vyvolat různé reakce, i když samozřejmě na to máme právo. Ale přesto si myslím, že to je poněkud citlivá věc a že bychom v této věci měli postupovat uvážlivě.
Já se ještě vrátím k tomu, co tady říkal Martin Mejstřík o Dni matek a Mezinárodním dni žen. Já jsem hlasovala pro vypuštění Mezinárodního dne žen z významných dnů našeho kalendáře proto, že má za sebou to stigma komunistického svátku. Na druhou stranu bych ale tady ráda řekla, že mi nepřipadá jako adekvátní říkat „nahrazujeme Mezinárodní den žen“ – a teď aniž bych se toho svátku jakkoli zastávala – „Svátkem matek“. Já mám totiž pocit, že Mezinárodní den žen byl mezi různými skupinami žen vždycky vnímán nikoli jako svátek komunistický, ale jako jisté zhodnocení jiné role ženy, nikoli té mateřské, ale její jakési veřejné role.
Slavili jsme v období totality Svátek matek a v místě, kde žijeme, nikdy nebyl aktivní feminismus, takže já mám za to, že ženy, které budou postrádat Mezinárodní den žen, jistě si takový den oslaví, aniž by byl v kalendáři a všechny naše maminky jistě potěší, když v kalendáři najdou Svátek matek. A pro ten já opravdu jsem. Ale jenom chci říci, že to jsou celkem dvě role ženy – mateřství a její eventuální život veřejný. A netrvám na tom, aby ženy měly nějaký svátek, kterým se oceňuje jejich veřejná činnost. Já si myslím si, že úplně stačí, když se to občas od svých mužských protějšků dozvíme. Děkuji vám za pozornost.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanDěkuji vám, paní kolegyně. Jsou přihlášeni další tři. Zeptám se kolegyně Gajdůškové, jestli využije přednostního práva. Kývá, že ne. Prosím proto kolegu Richarda Sequense. Kolega Richard Sequens se naštěstí zmýlil. Tedy kolegyně Gajdůšková má slovo.

            Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, debatu o tom, zda Mezinárodní žen nebo zda Svátek matek, jsme zde už vedli. O tom, zda je něco zařazeno jako významný den v kalendáři, se dají vést určitě dlouhé debaty. Ale snad bychom si měli říci, co to znamená.
Je to jenom jediné, a to je to, jak společnost vnímá to, co je s takovým významným dnem spojeno. Jak společnost vnímá hodnoty, které jsou obsahem toho, co je zařazeno do kalendáře jako významný den. Jak si toho váží či neváží.
Já se domnívám, že pokud se týká vztahu k ženám a k matkám zejména, má naše společnost přes všechno úsilí sociálně demokratických vlád přece jenom mnoho dluhů. A proto bych jako smysluplnější viděla tu dnešní debatu například o tom, proč máme 85 % zaměstnaných žen ve věkové skupině kolem 25 do 30 let, to je u absolventek. A proč v okamžiku, kdy tyto ženy přivedou na svět první dítě, nebo těch dětí mají více, jsou ve skupině, která je zaměstnána s bídou kolem 35 %, což je daleko pod průměrem Evropské unie.
A je to samozřejmě o tom, jaké podmínky ve společnosti jsou, zda se dá sladit pracovní role, kariéra s rolí matky a s péčí o rodinu.
In this time in our history, it’s important to have good leaders that know how to relax. Follow our example and relax while playing online slots.
Také by bylo asi smysluplnější a důležitější než o návrzích, zda zrušit či nezrušit mezinárodní den žen, se bavit o tom, proč firmy v ČR se zajímají tak málo o jiné možnosti pracovních vztahů, než je osmihodinová pevná pracovní doba, proč tak málo připouštějí flexibilní možnosti pracovně právních vztahů od zkrácených úvazků až po nejrůznější další formy práce tak, jak to náš zákoník práce již dnes umožňuje a proč na rozdíl o firem na západ od našich hranic se tak málo zajímají o sociální odpovědnost firem, kterou firmy skutečně mezinárodní a velmi úspěšné firmy mají zapracovánu do svých firemních strategií a ty firmy, které mají sociální odpovědnost zapracovánu do svých strategií, se ukazují dlouhodobě jako jedny z nejúspěšnějších. A stejně tak ve světovém srovnání jsou nejúspěšnější ty země, kde muži a ženy spolupracují, rovnoměrně se podílí jak na práci v hospodářství, tak na řízení společnosti, ale také na péči o rodinu. Tyto země totiž využívají celý svůj potenciál, potenciál všech svých lidí, které mají k dispozici, na rozdíl od těch, které ženy buď přímo diskriminují, nebo minimálně omezují jejich přístup, jak už do pracovního procesu nebo nevytváří jim podmínky, tak do rozhodovacích procesů tak, jak jsme o tom zde již mluvili.
Nicméně máme návrh na změnu v kalendáři. A já už jsem říkala, že to neznamená nic jiného než deklaraci toho, co je v ČR vnímáno jako hodnota. Z tohoto pohledu vnímám návrh na zařazení Svátku matek mezi významné dny. Myslím si, že se shodneme na tom, že děti jsou v životě jednotlivce, ale i společnosti to nejdůležitější nebo jedna z nejdůležitějších věcí, protože bez toho, že bude pokračovat rodina, bez toho, že bude společnost pokračovat dalšími generacemi, to všechno ztrácí smysl.
A proto nechť máme Svátek matek, ale nechápu a nerozumím tomu, proč tak až křečovitě se snažíme vymazat z kalendáře a proč tedy tak křečovitě deklarujeme to, že se nepotřebujeme bavit o tom, co znamená zapojení žen, proč tak odmítáme to, co celý civilizovaný svět – a už desítky let, přes sto let –  vnímá jako hodnotu. Mezinárodní den žen se skutečně – a já teď mám na jazyku sice slovo slaví, ale ono to není asi to správné. Mezinárodní den žen je na celém světě příležitostí k tomu, aby lidé vnímali oběti, které ženy, ale i osvícení muži přinesli proto, aby byly rovnoprávnými bytostmi s muži, aby ve společnosti skutečně spolupracovali, aby byl využit celý potenciál společnosti.
Připomínají se historicky po dlouhá léta vybojovávaná práva žen na lidské podmínky, pracovní podmínky, na rozumnou pracovní dobu, ale i na tak pro nás dnes samozřejmou věc, jako je volební právo žen a právo být volen. Ale tento den se v celém světě také vzpomíná na to, že pořád ještě jsou ženy oběťmi domácího násilí tak, jak jsem o tom mluvila dnes ráno, pořád ještě bohužel jsou ženy těmi nejbědnějšími oběťmi válečných konfliktů, pořád ještě jsou země, kde se nebaví o tom, jestli ženy mají nižší platy o 17 procent, o kterých mluvíme my v ČR, ale kde se baví o tom, že ženy jsou tou nejbědnější skupinou mezi bědnými, protože jestliže země jsou chudé, ženy jsou mezi těmi nejchudšími.
A to jsou věci, kde pořád ještě máme za co bojovat, kde je potřebné skutečně zvednout hlas a kde je potřebné pomoci. A já skutečně nechápu, proč v ČR se máme od tohoto rozměru Mezinárodního dne žen, který historicky vždycky měl a má, proč se od toho máme distancovat tím, že vymažeme Mezinárodní den žen z našeho kalendáře.
Zkusme skutečně zapřemýšlet, povznesme se nad naše myslím si velmi předpojaté náhledy a zkusme se podívat na věci trošku s nadhledem a vnímat hodnoty, které i ten Mezinárodní den žen v celém světě znamená. Děkuji.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanDěkuji, paní kolegyně. Jako poslední je zatím přihlášen kolega Jaromír Jermář, který má slovo.

            Senátor Jaromír Jermář: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně senátorky, vážení kolegové senátoři, já se budu snažit být stručný, protože pravděpodobně věřím, že ještě budeme o této problematice debatovat na výborech.
Chtěl bych tady jenom připomenout, že počátky Mezinárodního dne žen, hovořil tady o tom pan kolega Mejstřík, jsou spojeny především s lidskými právy, s bojem za osmihodinovou pracovní dobu, s bojem za volební právo žen a za další demokratické výdobytky, které jsou dnes pro nás samozřejmé.
Malinko bych možná tady poopravil – pan kolega Mejstřík hovořil o tom, že v Rusku oslava MDŽ v roce 1917 odstartovala Bolševickou revoluci. To bylo v únoru, podle našeho kalendáře tedy 8. března, ale právě tyto nepokoje a manifestace žen tam pomohla odstartovat pád carské vlády a nastoupila na ruské poměry poměrně demokratická vláda, prozatímní vláda, která také potom zavedla všeobecné volební právo pro ženy. Proto si myslím, že těch věcí je tady více, proč bychom si měli mezinárodní den připomínat. Ano, v poválečných letech byl tento den zneužit. Ale podívejme se, kolik výročí bylo zneužito! Nebudeme si připomínat 5. květen 1945? Také toto datum bylo zneužito v době komunistické vlády. Nebudeme si připomínat některé osobnosti našich dějin, ať to byl Jan Ámos Komenský, ať to byl Karel Havlíček nebo i třeba Tomáš Masaryk, o kterém ještě v roce 1950 k jeho stému výročí prohlásil Klement Gottwald, že je to jedna z největších osobností našich dějin.
Později se samozřejmě už k tomuto výroku nehlásil.
Ale proto jsem zastáncem toho, aby Mezinárodní den žen zůstal významným dnem v našem kalendáři. Ale stejně tak podporuji, aby významným dnem byl i Den matek.
A ještě krátce k 1. květnu. Mohu říci, že návrh ústavně-právního výboru mě opravdu velice překvapil. Myslím si, že počátky 1. máje mají podobnou charakteristiku, nebo ony už začínaly dříve, ale souvisel také s bojem za lidská práva, za všeobecné volební právo, za osmihodinovou pracovní dobu. A to si myslím, že zase je velice důležité i pro nás, abychom si toto připomínali.
A možná, když už se tady hovořilo o Alici Masarykové, to je žena, které já si nesmírně vážím, měl bych se možná zmínit také o Charlottě Masarykové, o jeho manželce, která se pravidelně účastnila prvomájových oslav ještě v době Rakousko-Uherska. A 1. května v roce 1923, krátce před tím, než zemřela, tak prohlásila, byla to její poslední jasná slova:
„Dnes je 1. květen, 1. máj. Ten svátek já jsem vždycky bytostně cítila, a musíme si neustále připomínat, že je ještě mnoho lidí trpících, kteří potřebují naši pomoc.“
Byl bych tedy rád, abychom tyto dva významné dny si i v tomto duchu připomínali a abychom prostě je ponechali tam, kde jsou. Myslím si, že si to zaslouží, jak Mezinárodní den žen, aby byl mezi našimi významnými dny, tak aby samozřejmě 1. máj byl naším svátkem.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanDěkuji, pane kolego. Ještě jednou se mně přihlásila kolegyně Alena Gajdůšková.

            Senátorka Alena Gajdůšková: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já se omlouvám, že jdu ještě jednou k tomuto řečništi. Přiznávám se, že jsem nezachytila v původních návrzích, že by měl být zrušen 1. máj, proto jsem  k této otázce v prvním svém vystoupení nevystupovala. Byli jsme v podstatě s celým výborem pro záležitosti EU na přijetí zahraniční delegace teď před chvílí.
Dovolte mi tedy, abych ještě větičku řekla k 1. máji.
Víte, já jsem ze Zlína. A Zlín je spojen se jménem Tomáše Bati. A ve Zlíně se už od těch 30. let minulého století v baťovských firmách 1. máj vždycky slavil. Byl to skutečně Svátek práce, které si všichni ve Zlíně vždycky vážili a váží. A 1. máj se ve Zlíně v tomto duchu slaví i dneska, organizuje to magistrát města Zlína. A je to skutečně svátek, kdy se lidé sejdou, kdy se potkávají ve městě, kdy si užívají té atmosféry, která je velmi pěkná, velmi radostná. A říkám, je to skutečně o úctě k práci a k lidem, kteří tu práci dělají.
A musím říci, že doufám, že mluvím za většinu lidí ze Zlína, že by nám bylo hrozně líto, kdybychom ten 1. máj, tak jako za dob Tomáše Bati nemohli slavit dál. Děkuji.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanDěkuji, paní kolegyně. Stále probíhá obecná rozprava. Ještě před tím, než v ní budeme pokračovat, chtěl bych všem předcházejícím řečníkům poděkovat za korektní vystupování, a chtěl bych zcela výjimečně poděkovat i těm, kteří nevystoupili.
Nyní má slovo Martin Mejstřík.

            Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, já nebudu tím, kdo nebude vystupovat. Dovolte mi tedy využít toho privilegia, že jde o můj návrh zákona, a tedy si ho užiji.
Já vás ještě jednou žádám a prosím, abyste upustili od pokusů jakkoli do toho zákona zasahovat a obohacovat ho nebo ochuzovat. Jestli máte tuto chuť, prosím, sejděte se, tak jak jste to avizovali na začátku projednávání tohoto návrhu zákona, udělejte si svůj návrh zákona, ale prosím pěkně, věnujte se mému návrhu, budu vám velmi vděčný.
Můj návrh nepojednává ani o Dni rodin, ani o Dni vzdělanosti, ani o 1. máji. Můj návrh zákona se týká MDŽ a Svátku matek. Můj návrh zákona se týká vyrovnání se s komunistickou minulostí, se kterou Den rodin, ani Den školství nemá opravdu nic společného. Můj návrh se týká toho, že trvám, a chci vás o tom přesvědčit a chci přesvědčit Parlament ČR, že MDŽ by byl komunistickou diktaturou naprosto zprofanovaný svátek, který sloužil diktatuře, který byl k naší ostudě patnáct let po převratu, kdy se do naší země vrátila demokracie, naším parlamentem přijat a stal se zákonem, stal se svátkem ze zákona. (Velký hluk v Jednacím sále.)
Pardon, neposloucháte. MDŽ, který se do našeho práva dostal opravdu až díky komunistům, jako součást jejich ideologie.
Mě velmi mrzí, že jsem tady v první řeči mluvil k prázdnému sálu.
Vážení přátele, domníval jsem se, že jsme komora, která v některých věcech má jasno, že jsme komora, která si vzala za svůj úkol se tématu komunismu věnovat.
Já se pokusím zůstat v korektní rovině. Znovu zopakuji na dotaz paní senátorky Gajdůškové, proč se snažíme tak křečovitě zbavit se MDŽ. Vždyť já jsem o tom tady hovořil již poprvé, v prvním čtení a hovořil jsem o tom ve své první řeči před chvílí.
Hovořil jsem o tom, že tento svátek měl podobné kořeny jako Svátek matek, vznikl podobně jako Svátek matek ve Spojených státech amerických, ale nicméně prostě byl, bohužel, uchopen komunisty a bohužel celým východním blokem byl ideologicky zneužit.
My nežijeme ve vzduchoprázdnu, my nežijeme na tom pověstném ostrově, který tady neustále musím zmiňovat, kde se dějiny zastavily. Žijeme v zemi, která zažila 40 let totality.
A znovu vám připomenu to, co jsem zde již jednou říkal. Mezinárodní den žen – a vím, že nyní nehovořím k vám, dámy a pánové, z pravé strany, ale k těm svým kolegyním a kolegům z levé strany – je oficiálně, to znamená zákonem ustaven v těchto zemích, já vám je přečtu, kam jsme se zařadili v roce 2004: Ázerbájdžán, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Makedonie, Moldávie, Mongolsko, Tádžikistán, Ukrajina, Uzbekistán, Vietnam a Arménie. (Velký hluk v sále.)

Místopředseda Senátu Jan Rakušan: Prosím o klid, aby pan senátor Mejstřík nemusel mluvit tak nahlas.

Senátor Martin Mejstřík: Tyto státy mají zákonem stanoveno nechci říci oslavy… Jestli vás obtěžuji svou řečí, tak bych vážené kolegy prostřednictvím váženého pana předsedajícího požádal, abyste šli do foyer si povídat. Nezlobte se. Nedělám to nikomu z vás, tak bych vás prosil o stejnou laskavost.
Další příspěvek k tomu, abych vám připomněl, abych osvěžil vaši paměť, co to MDŽ bylo. Ocituji z dopisu, kterých jsem nedostal až tak málo, vybral jsem jenom jeden:
„Je hrozné, jak musíme i v dnešní době poslouchat neuvěřitelné lži a urážky od komunistů, a ještě horší je to, jak národ snadno, a jak je vidět, snad i rád, zapomíná.“
Samozřejmě, že MDŽ komunisté odpudivě zneužili, od malých pracovišť přes fabriky až po ÚV. Nikdy neopomněli pochválit věrné soudružky, manažerky, partnerky a matky, které pevně stojí v čele boje za naplnění historické úlohy dělnické třídy, které vychovávají naše děti v duchu marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu, které obětavě naplňují závěry sjezdu KSČ a tím přispívají k vítězství míru a socialismu. Proto ho nechci v kalendáři.

Toto pro nás všechny, pro tuto zemi 40 let znamenalo MDŽ o trapnosti průběhu oslav, které končily brzkým odchodem starostlivých matek domů, a pozdním příchodem zpitých otců není nutno mluvit. Pánové to zajisté pamatují.

Jiný text na osvěžení paměti. Oficiální tisková zpráva ČTK ze 7. března 1989: ÚV KSČ, prezident ČSSR a vláda ČSSR uspořádali dnes na Pražském hradě při příležitosti MDŽ přátelské setkání s delegací československých žen ve Španělském sále členky delegace srdečně pozdravily generálního tajemníka ÚV KSČ a předsedu ÚV MF ČSSR Milouše Jakeše, předsedu vlády Ladislava Adamce a další členy předsednictva ÚV KSČ Jana Fojtíka, Aloise Indru, Ignáce Janáka, Ivana Knotka, Františka Pitru, Miroslava Štěpána a Karla Urbánka, kandidáty předsednictva ÚV KSČ Josefa Hamana a Vladimíra Hermanna, předsedu ÚKRK KSČ Jaroslava Hajna a členy sekretariátu ÚV KSČ Josefa Mevalda, Vasila Mohoritu, Jindřicha Poledníka a Rudolfa Rohlíčka.
Vážené dámy a pánové, toto je MDŽ v socialistické praxi. Slyšeli jste tam jediné ženské jméno? Ženy přišly pozdravit patriarchát, pánové, to je MDŽ v roce 1989.
Zpráva pokračuje: Setkání se rovněž zúčastnili vedoucí oddělení ÚV KSČ členové předsednictva ÚV MF ČSSR, místopředsedové federálního shromáždění a federální vlády a ministři vlády ČSSR. V čele delegace 250 předních pracovnic z průmyslu, zemědělství, obchodu, služeb, školství, zdravotnictví, vědy, kultury, umění, poslankyň, zastupitelských sborů, příslušnic Lidových milicí a funkcionáře ženského hnutí byla členka sekretariátu ÚV KSČ a předsedkyně ÚV Československého svazu žen Marie Kabrhelová. Ejhle – žena.
Jménem stranických a státních orgánů, jménem generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše a prezidenta ČSSR Gustáva Husáka blahopřál členkám delegace i všem československým ženám k MDŽ předseda vlády ČSSR Ladislav Adamec. Při této příležitosti blahopřál rovněž ženám – matkám, které dnes dostaly za příkladnou výchovu dětí vysoká státní vyznamenání. Projev soudruha Ladislava Adamce vyslechly členky delegace s velkou pozorností a přijaly ho dlouhotrvajícím souhlasným potleskem. Toto je pro nás MDŽ.
Nezpochybňuji definici MDŽ, jak jsem zde o ní hovořil, nezpochybňuji právo žen na rovnost šancí a další práva, ale zvládněme to bez MDŽ.
Skončil bych své odůvodnění návrhu, proč se domnívám, že tento svátek bychom měli vědomě, bez smíchu, bez úsměšků, bez ironie s naprosto jasnou hlavou a s plným vědomým vyškrtnout z kalendáře se vší vážností. Přečtu vám poslední svůj text.
MDŽ se odkazuje k ženským právům stejně tak, jako se k nim odkazovala  komunistická diktatura, když jsem hovořil o tom,  že MDŽ naprosto účelově zneužívala. Podívejme se ale na osudy některých žen, které byly přesvědčením demokratky a které se provinily komunistům jen tím, že třeba měly jiný názor nebo pomáhaly těm, kteří jiný názor měli. Má motivace k návrhu tohoto zákona pramení z úcty k těmto ženám, jejichž práva komunistický režim 40 let pošlapával. Sami víte, že ideologickým nepřítelem komunistů číslo jedna byli za první republiky křesťané. Když se podíváme na osudy některých žen činných v křesťanské demokracii, ve straně lidové, v křesťanském hnutí, nebo ve skautingu, zjistíme, že jejich osudy byly podobné. Nejde jen o osudy z let padesátých. Domnívám se, že si zaslouží alespoň 26 žen, které jsem vybral z desítek a stovek, aby jejich životní osudy v nejstručnější podobě a jejich jména tady zazněla.
Z těch, které se hlásily ke křesťanskému hnutí: Helena Kučerová, narozená v roce 1929, v letech 1947 až 1948 pracovala jako úřednice na předsednictvu vlády, v roce 1951 zatčena a odsouzena v případu O-aktis; strávila 9 let ve vězení. V roce 1960 propuštěna na amnestii, v roce 1961 opět zatčena. V případě tzv. ilegální KDS odsouzena na další dva roky. K tomu jí byl připočítán zbytek starého trestu ve výši dalších 6 let.
Helena Kučerová umírá ve vězení ve svých 37 letech.
Antonie Svobodová – od roku 1930 členkou lidové strany. Pracovala jako spisovatelka a redaktorka. Po roce 1945 je členkou ÚV NF žen a poslankyní zemského národního výboru v Praze. Odsouzena za údajný zločin k 15 letům, propuštěna na amnestii v roce 1960. V roce 1961 opět odsouzena ke dvěma a půl rokům za údajné podvracení republiky, přičemž k trestu byl připočítán zbytek neodpykaného trestu z roku 1950.
Vážený pane předsedající, mohl byste zajistit klid v sále?

            Místopředseda Senátu Jan RakušanPane kolego, už jsem o to kolegy prosil. Myslím, že vaše vystoupení je někdy kontraproduktivní a nejsem schopen to jinak udělat, než že poprosím, aby se ztišili.

            Senátor Martin Mejstřík: Děkuji vám za to, pane předsedající.
Antonie Hamanová, narozena 1914, byla řeholnicí kongregace Milosrdných sester sv. Karla Bartolomějského. Zatčena v roce 1952 krajským soudem v Českých Budějovicích, odsouzena na 8 let za špionáž.
Dagmar Skálová, narozena 1912, populární skautská vedoucí. Zapojila se do pokusu o protikomunistický vojenský převrat. Zatčena v roce 1949, odsouzena k trestu smrti – změněno na doživotí. Prošla věznicemi v Ruzyni, Pankráci, Kutnou Horou, Znojmem, Pardubicemi. Propuštěna podmínečně v květnu roku 1965. V roce 1968 se ovšem angažuje v K 231 a v obnoveném skautingu. Jako jedna z mála je nositelkou nejvyššího skautského vyznamenání Zlatého stupně Řádu Čestné lilie v trojlístku a v roce 1997 obdržela Řád TGM.
Doktorka Markéta Pavlíčková – Heřmanová, narozená v roce 1922. V roce 1950 těsně před svatbou a ukončením studia medicíny zatčena spolu s bratrem a se svým snoubencem Albínem Heřmanem. Velezrada třináctičlenné skupiny v čele s plzeňským historikem profesorem Čadíkem spočívala v balíčkové pomoci vězňům v lágru v Horní Bříze. Odsouzena na 22 let.
Několik dalších osudů z řad věřících žen. Jen během katolické akce v Praze byly odsouzeny Marie Jadrná, zdravotní sestra, na 11 let, Marie Vašková, malířka, odsouzena na 10 let, umírá ve vězení, Elena Kelerová–Ondráková, absolventka Matfyz v Praze – na 8 let.
Věra Běhalová, úřednice Francouzského velvyslanectví, odsouzena na 7 let.
Božena Kratochvílová, švadlena, odsouzena na 5 let.
Komunistům ale nevadili jen politici či političky. Vadili jim všichni a všechny, kdo měli jen trochu jiný názor. Kdo měli vůbec nějaký názor. Takže z těchto žen, které nebyly političkami:
Profesorka Růžena Vacková, nar. 1901, byla profesorkou UK Filozofické fakulty, během 2. světové války se angažuje v protinacistickém odboji, v r. 1945 zatčena a do konce války nacisty vězněna v cele smrti. Roku 1947 byla jako druhá žena v historii republiky jmenována mimořádnou profesorkou na FF UK. Roku 1948 se jako jediný pedagog UK zúčastnila studentských pochodů na Hrad. Posléze samozřejmě následuje zákaz přednášek na UK a vězení. Dostala 22 let. Po 20 letech byla tato paní profesorka propuštěna a byla plně rehabilitována v r. 1969, aby jí za rok poté komunisté opět rehabilitaci odňali. Tato dáma jako jedna z velmi mála obětí politické perzekuce 50. let podepisuje Chartu 77.
A osudy dalších žen, za jejichž práva se komunisté tak bili:
Jana Hrušková, nar. 1928 ve vesničce Boškov u Znojma. Při pokusu o emigraci do Rakouska zatčena, byla těhotná, po výsleších potratila miminko, odsouzena na 15 let. Po propuštění již děti mít nikdy nemohla.
Oldřiška Kajtová, nar. 1921 ve Velké Bíteši, malířka. Zatčena za přátelskou pomoc Petru Křivkovi, účastníkovi druhého československého odboje.
Já bych rád požádal členy Konfederace politických vězňů, aby se podívali na jednání tohoto pléna Senátu. Možná budou překvapeni.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanPane kolego, předsedající smí vstoupit do rozhovoru, já myslím, že ta poznámka byla nadbytečná. Myslím, že Senát se chová demokraticky, poslouchá vás dlouho, protože podle § 64 se můžeme též usnést bez rozpravy o tom, že doba k vystoupení nebude delší než 10 minut. Nikdo nic takového nenavrhuje, vystupujete opakovaně, nikdo nám do toho nemluví. Byl bych rád, kdybyste mluvil jen k těm, kteří jsou v sále.

            Senátor Martin Mejstřík: Vážený pane předsedo, nebudu komentovat, ale jen bych si dovolit zaprotestovat, není pravda, že mi do toho nikdo nemluví.
Oldřiška Kajtová, nar. 1921 ve Velké Bíteši, malířka. Zatčena za přátelskou pomoc Petru Křivkovi, účastníkovi druhého československého odboje v Anglii, měla čtyřletého syna, odsouzena na 14 let těžkého žaláře.
Jiřina Slámová – Minaříková, nar. 1927 v Rajhradicích u Brna. Převáděli s manželem přes hranice lidi ven z komunistického ráje. Manželovi se podařilo uprchnout do Rakouska, žena však byla zatčena, odsouzena k 18 letům, přičemž její dvě děti samozřejmě zůstali nezaopatřeny.
Já beru opravdu jen vzorky žen, dámy a pánové, myslím, že vás dosti šetřím, takže dovolte mi ještě opravdu několik málo osudů z těch stovek.
Čtyři osudy tzv. prostých žen, neangažovaných, v podstatě nepolitických jsem zmínil před chviličkou. S politikou prvorepublikového parlamentu byli největšími konkurenty komunistů členové Národně socialistické strany. Z nich asi nejznámější a zároveň nejtragičtější ženská oběť komunistického režimu v Československu, osobnost výrazně angažovaná za ženská práva je dr. Milada Horáková. Dr. Horáková se narodila v r. 1901, vystudovala práva na UK v Praze. Od r. 1929 působí v Československé straně národně socialistické, v řadě sociálních spolků a v ženském hnutí. Je blízkou spolupracovnicí senátorky Františky Plamínkové, velké osobnosti ženského hnutí, kterou popravili nacisté v r. 1939. V témže roce se do protinacistického odboje zapojila i paní Milada Horáková. R. 1940 však byla nacisty zatčena a vězněna až do konce války. Po válce v letech 1945 – 1948 byla členkou ústředního výboru ČSNS, byla poslankyní Národního shromáždění, předsedkyní Rady Československých žen a místopředsedkyní Svazu osvobozených politických vězňů. Roku 1948 po zahájení čistek se vzdává poslaneckého mandátu. Za rok poté je zatčena a posléze odsouzena přes protesty celého tehdejšího demokratického světa k trestu smrti.
Další významnou národní socialistkou, političkou, byla Františka Zemínová. Stejně jako Milada Horáková byla přesvědčenou demokratkou, laskavou ženou a přitom bojovnicí za práva žen. Byla povoláním účetní, ale již od r. 1897 působila v ČSNS, spoluzaložila výbor pro volební právo žen, přednášela, publikovala. Byla účastnicí 1. i 2. československého domácího odboje. V r. 1918 až 1938 byla předsedkyní ústředí žen při ČSNS. Po válce je místopředsedkyní této strany. Od vzniku Československa, tedy od r. 1918 až do r. 1948, samozřejmě s výjimkou válečných let, byla poslankyní. Mimo jiné byla kolegyní poslankyně dr. Alice Masarykové. Podobně jako dr. Horáková odchází v březnu 1948 z politického života, což ji ovšem nezachránilo a v monsterprocesu s Miladou Horákovou byla odsouzena na 20 let. Při jejím věku, kdy jí bylo 68, se tento rozsudek rovnal trestu smrti.
Sociální demokraté nakonec. Komunisté si na ně brousili zuby již od r. 1921. Ale teprve v r. 1948 přišel den zúčtování. Ti, kteří s komunisty kolaborovali, ti přežili. Ti, kteří si zachovali rovnou páteř a zůstali věrni demokracii, museli být zničeni. A nejen muži, ale i ženy. Tak tedy několik příběhů žen činných v sociální demokracii za všechny. A zejména za všechny ty bezejmenné.
Drahomíra Vosková, nar. 1920, ve 30. letech členkou mládežnické organizace sociální demokracie, členkou samotné strany se stala až v r. 1945 ve věku svých 25 let. V letech 1946 – 1948 byla místopředsedkyní okresního, krajského výboru sociálně demokratické strany v Karlových Varech. Po únoru 1948 odmítá spolupracovat s KSČ, protože věří v dr. Edvarda Beneše a silně jej podporuje. Pokouší se založit ilegální sociální demokracii, v r. 1954 je zatčena a odsouzena k 11 letům těžkého žaláře.
Dámy a pánové, archivy ministerstva vnitry a další archivy jsou naprosto neprobádanou studnicí těchto tragických osudů. Před našimi historiky ještě leží veliký úkol, takže kolikrát nevíme přesně, za co, proč, jakým způsobem a na jak dlouho byly tyto ženy, a mluvím nyní o sociálních demokratkách, odsouzeny. To co víme, že byly odsuzovány v rámci velkých skupin v různých kauzách, které byly spojovány s protikomunistickým odbojem.
Tak např. v kauze Skokan František a spol. byla odsouzena i Anna Kořínková. V této kauze byl vynesen trest smrti a další tři rozsudky byly v řádu desítek let. Přes tuto skupinu měly být předávány zprávy sociálním demokratům v exilu.
Kauza Špaček Čestmír a spol., při ní v únoru 1954 byli odsouzeni Čestmír Špaček a Elvíra Gajgrová, bývalí krajští sociálně demokratičtí funkcionáři na Liberecku.
Kauza Lubor Holub a spol. JUDr. Holub spolu s Václavem Podešvou, Emilem Hilarem, Boženou Dymákovou a Aloisií Mokrou roku 1955 byli odsouzeni za to, že v rámci ilegální organizace sociální demokracie organizovali sociální fond, z něhož byli podporováni rodinní příslušníci zatčených osob.
Kauza JUDr. Jan Žáček a spol. Jan Žáček spolu s Vlastou Pospěchovou a dalšími 12 osobami byli odsouzeni za organizování ilegální organizace sociální demokracie na Ostravsku.
Kauza Miloslav Šimák a spol. Šimák spolu s Václavem Osvaldem, Štěpánem Šindlerem, Marií Válkovou a Karlem Hrubým byli odsouzeni za spojení s ilegálním vedením sociální demokracie v zahraničí.
Za obdobnou činnost byla v kauze Karel Křepelka a spol. odsouzena i Jarmila Laubová a Karolína Křepelková a také Marie Tichá a dalších 9 osob, protože spolupracovali mimo jiné s Václavem Majerem, předúnorovým kandidátem na předsedu sociální demokracie, který odmítal kolaborovat s komunisty.
Dámy a pánové, řekl jsem, že to je jen několik osudů z desítek a stovek.
Nebudu vás již nadále trápit a zdržovat citací toho, za jakých podmínek byly tyto ženy vyslýchány, za jakých podmínek byly tyto ženy odsuzovány, za jakých podmínek byly tyto ženy uvězněny.
Ale právě úcta k těmto ženám a velká neúcta ke komunistickému režimu mě vede k tomu, abych vyřadil MDŽ ze zákonů. Lépe vám to vyložit nedokáži. Děkuji za pozornost.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanDěkuji, pane kolego, byl jste poslední v obecné rozpravě, nikdo další se nehlásí, proto obecnou rozpravu končím a troufnu si bez konzultace říci, že jmen, která jste jmenoval, je nám stejně líto, prožíváme to všichni, z levé i pravé části spektra. Nyní ovšem musíme dodržet jednací zákon a vy jste navrhovatel, máte nyní opět slovo v obecné rozpravě. Prosím, pouze k obecné rozpravě.

            Senátor Martin Mejstřík: Dámy a pánové, byly předloženy, pokud si dobře pamatuji, čtyři návrhy, jeden návrh na schválení, to znamená můj, potom je zde návrh petičního výboru, který máte před sebou, nebudu jej citovat. Dále je zde odlišný návrh ústavně-právního výboru, který vycházel z petičního, ale obohatil ho o Svátek práce, vy ho máte před sebou, nebudu ho definovat, a čtvrtý návrh, který zde zazněl, byl návrh na vrácení návrhu zákona k projednání. Jinak diskusi hodnotit nebudu. Děkuji za pozornost.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanDěkuji panu navrhovateli. Musím se, i když pan kolega Pavlata je již delší dobu nastartovaný, zeptat kolegy Novotného, zda chce vystoupit. Nechce. Kolegy Žáka? Též nechce. Prosím tedy zpravodaje garančního výboru, aby se vyjádřil k obecné rozpravě a provedl nás hlasováním.

            Senátor Josef Pavlata: Pane předsedající, dámy a pánové, kolega Mejstřík zhodnotil obecnou rozpravu, ale vyhodnotil ji špatně, protože po obecné rozpravě se hlasuje pouze o návrzích, pokud padnou, a to je návrh na vrácení návrhu senátního návrhu zákona výboru k novému projednání, návrh na schválení, návrh na zamítnutí, návrh na odročení. Teprve pokud takovýto bod nepadne, tak v podrobné rozpravě se podávají pozměňovací návrhy. Čili jsme nyní v situaci, kdy se pokusím ještě jednou krátce tu rozpravu zhodnotit.
Vystoupily v ní dvě senátorky a pět senátorů, z toho jedna dvakrát a jeden také dvakrát. Jeden ze senátorů dokonce křičel, což bylo takové zvláštní. (Smích.) V každém případě padly dva návrhy. Byl to návrh pana senátora, ministra dr. Tomáše Julínka, a to návrh na vrácení návrhu senátního návrhu zákona výboru k novému projednání. Pak byl podán předkladatelem panem kolegou Mejstříkem návrh na schválení toho jeho původního textu. A v tomto pořadí bychom měli o těch návrzích hlasovat.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanPane kolego, já se jenom zeptám, tam musí být, když to budeme vracet k novému projednání, daná lhůta a také kterým výborům.

            Senátor Josef Pavlata: Ta lhůta je stanovena do 30 dnů, že se musí sejít a v tom návrhu a v tom návrhu pana senátora, ministra dr. Julínka bylo jednoznačně řečeno, že navrhuje, aby to bylo k projednání výborům ústavně-právnímu a pro vědu, vzdělávání, kulturu, lidská práva a petice.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanDěkuji za upřesnění, omlouvám se. Dovolím si nechat o tomto návrhu hlasovat. Ještě než přistoupím k hlasování, kolega Josef Pavlata načte ještě jednou to, o čem budeme hlasovat.

            Senátor Josef Pavlata: Nyní budeme hlasovat o návrhu na vrácení návrhu senátního návrhu zákona výborům k novému projednání. Jedná se o výbory ústavně-právní a pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice.

            Místopředseda Senátu Jan RakušanDěkuji. Zahajuji hlasování.
Kdo je pro vrácení výborům, tlačítko ANO a zdvihne ruku. Kdo je proti, tlačítko NE a také zdvihne ruku. Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo38 se z 60 přítomných senátorek a senátorů při kvoru 31 pro vyslovilo 48, proti byli 3.

Návrh byl přijat. Bude postupováno podle toho, jak bylo odhlasováno.

17 Jul
2009

ŽIVOTA ČTYŘICETILETÝ BĚH

If you want to contribute to our campaign, please contact us with all the information you have. Then, earn some of it back by winning big at www.svenskaspelautomater.eu.

Narozen: Narozen 30. května 1962 v Kolíně. Prostřední z pěti dětí (tři sestry, bratr). Od roku 1964 do r. 1968 bydlel jsem v Žilině – tam tatínek dostal na umístěnku zaměstnání (přednášel na VŠ). V roce 1968 jsme se přestěhovali do Liberce, na srpnovou invasi si pamatuji moc dobře. V Liberci bylo sedm (nebo devět?) mrtvých. Od roku 1982 žiji v Praze, neb jsem zde studoval a už zůstal.

Školy a zaměstnání: 9. tříd ZDŠ, 1977 SOU lesnické v Hejnicích odkud jsem se po roce dostal na gymnasium ve Frýdlantě v Čechách (na Liberecké mne nevzali, tatínek nesouhlasil s okupací Československa a byl tudíž vyloučen z KSČ). Maturoval jsem v r. 1982 (ruština, čeština, matematika, dějepis). 1982-84 Pedagogická fakulta UK v Praze (Národní škola + výtvarná výchova pro II. stupeň). Vyhozen pro politickou nezpůsobilost. 1985 – 1986 kulisákem a posléze divadelním elévem v Ústředním loutkovém divadle v Praze (nyní divadlo Minor, ale to už stojí jinde, ÚLD zbořili). 1986 -1990 studuji a zlobím na Divadelní fakultě AMU, Praha, obor loutkoherectví. Absolvoval jsem ji úspěšně roku 1991, rok po svých spolužácích, protože jsem kvůli sametověrevolučním aktivitám nestihl státnici a musel jsem si ji rozložit do druhého roku.

Jiné aktivity: R.1987 jsem spoluzakládal studentský časopis Kavárna A.F.F.A. (Art Forum-Forum AMU), jehož redaktoři a spolupracovníci (Yvona Nováková-Kreuzmannová, Jolana Součková, Gabriela Kopecká, Monika Pajerová, Vráťa Šrámek, Marek Bečka, Igor Chaun, Petr Jarchovský, Pavel Žáček, Milan Fefík Podobský, Tomáš Drábek ad.) sehráli významnou roli v přípravě a během převratu 1989. Po vyhlášení stávky spolupředsedou celostátního stávkového výboru VŠ (druhým předsedou byl Šimon Pánek – měli jsme to pěkně rozdělené). Po převratu jsem Kavárnu A.F.F.A. transformoval do “revue pro kulturu a hledání souvislostí”, ale to už se redakce totálně obměnila – spolužáci se rozprchli po svých profesích. Časopisu jsem šéfredaktoroval až do jeho zániku v roce 1999. Ale třeba ho zase obnovím, co já vím. Zašel na úsporné balíčky ministerstva kultury.

1990-91 vládním zmocněncem pro “zestátnění” majetku ÚV SSM (nejdříve pod Úřadem vlády ČSFR, pak pod Ministerstvem financí ČR). Nechal jsem toho – zjistil jsem záhy, že nikdo o vrácení svazáckého majetku v podstatě zájem nemá. To byly jen takové řeči.

V letech 1992-3 jsem šéfredaktoroval časopis Obecní noviny, který dosud nepravidelně vydává Sdružení občanů a přátel Malé Strany a Hradčan. 1997-8 jsem byl předsedou tohoto sdružení – zabývá se životem, strastmi i radostmi občanů, úbytkem bydlení, dopravou, životním prostředím, ale i kulturou, pořádá plesy, bály, dětské akce…

1993-1996 šéfem weekendové přílohy Českého deníku (posléze týdeníku). Noviny zahynuly na nedostatek inserce. Psaly kriticky o Klausově ODS v době, kdy se to ještě nenosilo a podnikatelé-inserenti postupně vycítili, že s velkým šéfem není radno si to rozházet. Český deník vydával pan Kudláček, majitel Annonce. Nezažil jsme svobodnější deník.

Kdyby to někoho zajímalo – měl jsem tam na starosti vedle přílohy kulturu, ochranu památek a životní prostředí. A psal jsem třeba o průšvihu se Šlechtovkou, nebo o světové ostudě jménem Císařský mlýn. Rád jsem psával sloupky, glosy, malá zamyšlení. A pral se o druhý a třetí odboj, ale stejně to nebylo nic platné. Než dočkali se ti borci slušných důchodů, vymřeli. Tak chová se vlast ke svým hrdinům, co dokázali si i v bolševických lágrech uchovat rovnou páteř. Také tradice.

1999-2000 správcem malostranského domu, v němž jsem bydlel. Snažil jsem se jej dostat z havarijního stavu, do kterého spadl po 40 letech péče komunistů (za tu dobu jej dvakrát určili k odstřelu a neprovedli to jen proto, že má Pán Bůh Malou Stranu rád).

Roku 2001 zahradním dělníkem na Petříně. Mezitím jsem se s různými přestávkami a peripetiemi snažil pracovat na knize o dění před listopadem 1989 – se zaměřením na vysoké školy v Praze. Kdyby bývala nepřišla potopa, možná bych to i dopsal, ale stejně byste si to nemohli přečíst – Paseka to odmítla a já už nějak nemám sílu obcházet další. Bude to v šuplíku a sám se tím budu kochat.

Zastupitel: 1998-2002 zastupitelem MČ Praha I, nezávislý, za výše uvedené malostranské sdružení (kandidátka IPO). Tu práci mám hodně rád, i když to je někdy dost vyčerpávající, ve chvílích volna a v podstatě zadarmo – člověk v oposici toho moc nezmůže, ale přeci! Tak jsem třeba pomohl prosadit 5 stromů na různých místech Malé Strany a Starého Města, a tam, co jsou ty stromy, už nemůže stát auto a lze si tam dokonce sednout na lavičku a přečíst si noviny, nebo poklábosit se sousedkou. Nebo jsem po jedenapůlletém úsilí vybojoval stojky na kola před úřadem ve Vodičkově ulici a na Malostranském náměstí.

Prosadil jsem dvojnásobek peněz na kulturu, grant na podporu občanské společnosti a naposledy grant na záchranu drobné architektury a architektonických prvků. Budete-li mít nějaký slušný projekt a bydlíte-li na Praze I, dostanete z nich třeba nějaké peníze.

Zlobil jsem také pana Bürgermeistera a jeho malou pražskou ODS, ale to je na jiné vyprávění.

Kandiduji znova. Do Senátu, i do zastupitelstva MČ Prahy I.

Co mám rád: Píšu poesii. Ta starší měla vyjít na podzim 1989, ale jelikož jsme spáchali převrat, nevyšla. Tu novější, ještě za časů Kavárny, čítávali přátelé v Rubínu a jiných klubech a já byl spokojen. Lidé poslouchali. A vypadalo, že se nenudí.

Mám rád hory, vyrůstal jsem tam. Mám rád skály, lezl jsem kdysi i dost těžké cesty. Ještě donedávna jsem sníval o tom, že se do skal vrátím, ale už vím, že je to jen šalba a klam. Je mi čtyřicet, kouřím a žiju nezdravým městským životem. Kdepak bych vylezl Zvon nebo Sokolí věž!

Mám rád koně. A ovce. Chci být dobrým pastýřem.

A vodu. Čistou, zurčivou.

Miloval jsem kdysi tajuplná Černá jezírka Jizerských hor. Kde je jim konec!

Mám rád klasickou literaturu, Tolstého, Dostojevského, vůbec ruské klasiky. Z české literatury Čapka, Březinu, něco z Demla, Reynka – básníka, ale zejména grafika!

Výtvarné umění mám hodně rád, ale jen to do r. 1945. To dál už je jen zmatek a rozmělnění.

Hraju na housle, ale bídně. Mám rád hudbu, ale tak do doby Martinů, něco z Ebena. Z té populární písničkáře, jsou u nás úžasní zpívající básníci. Počínaje Krylem a konče…, co já vím. Dosaďte si sami. Folk mám rád.

A také církevní hudbu. A zpívám. V hospodě, při víně na Moravě, je-li hezký podvečer a teplo. Ale to jsou lidovky. Církevní skladby jsem zpívával ve sboru u sv. Ducha, později jsem přesídlil ke Křížovníkům u Karlova mostu. Jsem tenor, jen tak naokraj.

A také věřící člověk. Zapsán v Československé církvi husitské. Bylť Hus rebelem. Jak bych mohl být v církvi jiné!

(Skoro) deset let ženat, žena Petra, Hanačka vyrůstající v Mikulově (absolventka UMPRUM Praha, atelier keramiky), dvě holčičky – Dorotka (8), Juditka (6), chrtice Avryl, kocour Bárnýš a ptáci Artuš a Žofie. Máme se rádi. Jsem rád, že je mám.

To jsem já.

Chcete-li se mne na něco zeptat, napište na: mail@martinmejstrik.cz. Bude-li to mít hlavu a patu a budu-li stíhat, rád Vám odepíšu.

Hezké dny, hezký podzim a třeba zase někdy.

Martin Mejstřík

V Praze dne 17. října 2002

P.S.
Aha. Ještě k té češtině. Jestli někoho zlobí, že píšu televise namísto televize, president namísto prezident, diskuse namísto diskuze a iluse namísto iluze? Jsem vlastně už stará škola. Neuznávám nový pravopis. Nelíbí se mi taková čeština. Už vůbec se mi nelíbí Česko! Přečtěte si takového Čapka. Bože, to je jazyk!

A ta s a z k tomu patří.

Ještě jednou dobré dny přeji!

Recent Posts

Archives